Mobilita

Základní charakteristikou mobilních zařízení je, že za provozu přecházejí z jedné sítě do druhé a tím mění svou IP adresu. To není problém, pokud spojení navazuje mobilní zařízení. Prostě použije svou aktuální adresu. Ale potíže nastanou, když se někdo chce spojit s cestujícím zařízením. Řešení je poměrně prosté. Každé zařízení má svou domácí síť a jí odpovídající domácí IP adresu. Tato adresa je zanesena v DNS a tu také použije externí zařízení při pokusu o spojení.

Pokud je zařízení právě na cestách, zastupuje jej domácí agent. Tím je jeden ze směrovačů v domácí síti mobilního stroje (podpora mobility zahrnuje i způsob jeho automatického výběru, aby nemusel být konfigurován staticky). Domácí agent na sebe přesměruje data určená mobilnímu stroji (při objevování sousedů odpovídá místo něj).

Navázání spojení probíhá následovně: externí zařízení zašle paket s žádostí o navázání spojení na domácí adresu mobilního uzlu. Jeho domácí agent ji zachytí a předá tunelem mobilnímu uzlu. Ten odpoví žadateli a zároveň zahájí proces nazvaný optimalizace cesty. Jeho cílem je informovat protějšek o aktuální adrese mobilního uzlu. Jakmile se protějšek dozví aktuální adresu mobilního uzlu, probíhá další komunikace přímo mezi nimi.

Pokud by externí uzel nebyl schopen aktualizaci vazby zpracovat, posílal by data stále na domácí adresu. Komunikace by sice byla složitější (přes domácího agenta), ale funkční a vyšší transportní vrstvy by nepoznaly změnu. V IPv6 však není toto tzv. trojúhelníkové směrování žádoucí a schopnost uzlu aktualizovat si adresu protější strany je základním prvkem konceptu mobility.

Kdykoli mobilní uzel změní svou adresu, informuje o tom svého domácího agenta a také všechny stroje, se kterými v poslední době komunikoval. Navíc lze informovat implicitní směrovač ze sítě, kterou právě opustil. Ten pak může pracovat jako domácí agent pro datagramy směřující na předchozí dočasnou adresu.

Situaci mírně komplikují bezpečnostní mechanismy, které zajišťují, aby se kdokoli nemohl prohlásit za jiný počítač na cestách. Je nutné vždy používat autentizační nebo šifrovací hlavičku paketu, aby bylo možné odesílatele ověřit. Současně je potřeba celý mechanismus zajistit proti útokům zaměřeným na přetížení autentizačního mechanismu komunikujícího uzlu (tzv. odepření služby).

Návrh standardu nedefinuje mechanismus, kterým uzel dostane cestovní adresu v cizí síti, pokud se k ní připojí. To je ponecháno správci sítě.

Všechny uvedené informace jsou pouze drafty, žádný oficiální RFC dokument nebyl zatím vydán. Pracovní skupina Nemo, která má mobilitu na starost, připravuje také hierarchickou mobilitu a mobilitu sítí.

• Mobilita je povinná součást implementace.
• Možnost autokonfigurace mobilního uzlu.
• Lepší podpora v řídícím protokolu (ICMPv6).