Expertní systémy

Něco o těchto stránkách

Obsah

Literatura

Rejstřík

Odkazy jinam

Jednou z nových technologií, které v současnosti začínají ovlivňovat ekonomiku, jsou tzv. znalostní technologie. Zakládají se na možnosti ukládat poznatky specialistů v paměti počítačů a zpětně je prostřednictvím počítačů využívat. Znalostní a expertní systémy na sebe postupně přebírají profesionální aktivity specialistů z nejrůznějších oblastí, od řízení průmyslových provozů přes lékařské diagnostikování až po daňové poradenství.
Tato příručka představuje úvod do problematiky expertních systémů, přičemž hlavní důraz bude kladen na jejich praktické využití. Je určena jak pro studenty Slezské univerzity, kterým pomůže jako pomocné skriptum k přednáškám prof. Kelemena, tak pro kohokoliv, koho daná problematika zajímá.

Příručka popisuje historii vzniku znalostních technologií. Expertní systémy představují jednu z vrcholních informačních technologií konce našeho století. Jaká cesta nás k nim přivedla? Jak vznikly a jak se dostaly z výzkumných laboratoří do praxe? Poznání minulosti bývá často klíčem k pochopení přítomnosti.

Co vlastně jsou expertní systémy? Existuje nějaká oficiální definice? Kdy a jak se používají? A hlavně - proč? Nejdůležitější věc každé oblasti je poznat jeho podstatu.

Jak znalostní a expertní systémy vznikají? Jaké jsou jednotlivé fáze vzniku? Jinými slovy, jaký je živostní cyklus znalostního systému?

Už víme, co jsou expertní systémy, na jakém principu pracují a kdy je výhodné je používat. Ale jak konkrétně vypadají? Z čeho se skládají? Jaké funkce mají jednotlivé složky a jak jsou vzájemně propojeny? Jaká je jejich architektura? Od plánů a představ se vracíme k tvrdé tesařině.

A jdeme ještě do hloubky. Jakým způsobem je možné zapisovat poznatky a vazby mezi nimi? Jaká reprezentace bude nejvýhodnější pro konkrétní účel?

Jedním ze zásadních problémů při vytváření expertního systému je práce s neurčitostí. I když existuje více způsobů, jak tento problém řešit, univerzální návod neexistuje a s největší pravděpodobností nikdy existovat nebude.

Hodnocení a ověřování je činnost, jejímž primárním cílem je zaručit dobrou kvalitu a správnost programu. Tento cíl se dosahuje vytvářením metod, technik a doporučeními, jejichž použití snižuje riziko tvorby špatných programů.