Expertní systémy

Něco o těchto stránkách

Hlavní stránka

Úvod kapitoly

Obsah

Literatura

Rejstřík

Odkazy jinam

Tabulová architektura

Představme si komplikovaný problém, jehož řešení nespadá do kompetence pouze jednoho druhu specialistů, ale na jehož řešení se podílejí specialisté různých druhů zaměření. Jednotliví specialisti nebo jejich skupiny pracují poměrně nezávisle, měli by však mít přístup ke všem informacím, které vznikly jako (mezi)výsledky řešení jiných problémů jinými skupinami specialistů.

I když tradiční architektura znalostních systémů v zásadě umožňuje takový přístup, tabulová architektura ho strukturou záznamu faktů i pracovním postupem přímo podporuje.

Každý zdroj poznatků obsahuje poznatky z určité oblasti, potřebné pro řešení problémů, které se v ní objevují. Tyto poznatky se nejčastěji reprezentují v rámcových, popřípadě objektových strukturách, ale mohou být i prezentovány jako produkční pravidla, tedy tak, jak se to děje u systémů s tradiční architekturou. Každý zdroj je schopen řešit určitý typ problémů, k čemuž používá i určité inferenční strategie. Aktivita daného zdroje poznatků je závislá na právě aktuálním stavu řešení problému a jeho zásahem se tento stav mění.

Tabule je prostorem, který sdílejí zdroje poznatků. Ty mohou zjišťovat přítomnost, popř. nepřítomnost určitých údajů, mohou obsah tabule měnit přidáváním nových položek nebo odstraňováním některých z těch, které jsou v daném stavu na tabuli přítomné. Aktuální stav řešení problému je možno identifikovat na základě právě aktuálního obsahu tabule.

Zdroj poznatků je z vnějšího pohledu autonomní celek a má dvě části - podmínkovou část a akční část. Z tohoto pohledu je možné chápat každý zdroj poznatků jako agenta (odkaz na IU?). Tento agent musí umět vyhodnotit aktuální stav tabule, ale i jevy, které s tabulí právě proběhly, tj. při změně stavu převést tabuli na následující stav. Takto agent zjišťuje, jestli je splněná jeho podmínková část. Najde-li kladnou odpověď, akční část zdroje poznatků modifikuje obsah tabule. Způsob a obsah modifikace závisí na výhradně na daném zdroji poznatků (viz příklad).

Modul řízení koordinuje činnost zdrojů poznatků. Sleduje aktuální stav tabule a vytváří například preference přístupu zdrojů do tabule. Tato činnost modulu řízení se obvykle nazývá zaměřování pozornosti. Hlavní úloha modulu řízení je ale sledovat řešení problémů na základě monitorování změn stavů tabule. Z tohoto důvodu je vlastně jeho činnost analogická s činností inferenčního modulu klasické architektury.

Modul externích zdrojů Pracovní postup