Protože lze členství ve VLAN definovat různými způsoby, typologicky se VLAN rozdělují se na sítě se členstvím podle portů a na tzv. policy-based. Podrobnější praktické dělení pak rozeznává čtyři typy VLAN se členstvím podle:
· portů;
· MAC adres uzlů;
· síťového protokolu nebo síť. adres uzlů;
· skupinového IP vysílání.
VLAN podle portů
Seskupování portů je stále nejpoužívanější metodou při vytváření virtuálních sítí. Je sice velmi jednoduchá a názorná, její základní omezení ale spočívá v nutnosti předefinování členství při jakémkoliv přesunu uživatelské stanice mezi jednotlivými porty přepínače (tedy přesněji řečeno takové změně portu, při které by došlo ke změně členství ve virtuální síti).
VLAN podle MAC adresy
Při této metodě je nutností prvotní manuální definice členství pro všechny stanice sítě. Jinou nevýhodou je možnost podstatného snížení výkonu v případě, že na portu přepínače je připojen sdílený segment se stanicemi v různých VLAN. Dalším, spíše ale jen okrajovým problémem může být situace, kdy uživatelé s mobilními notebooky mění svoji pozici a připojují se pomocí stabilně připojených docking stations. Tím se jím definiční MAC adresa s lokalitou mění (síťový adaptér je většinou součástí docku). Ačkoliv je to minoritní problém, dobře ilustruje jistá omezení VLAN, založených na členství podle MAC adresy.
VLAN podle protokolu nebo adres
Takto definované virtuální sítě jsou založeny na informacích ze třetí, tedy síťové vrstvy podle OSI modelu. V multiprotokolových sítích mohou být přiřazeny uzly do jednotlivých VLAN podle provozovaných síťových protokolů nebo např. v sítích s protokolem TCP/IP podle adresy podsítě.
Ačkoliv se zde pracuje s informacemi síťové vrstvy, je důležité si uvědomit, že se nejedná o jejich využití pro směrování. I když přepínač musí prohlédnout paket k určení IP adresy a tím členství ve VLAN, neprovádí žádné směrovací výpočty. Přepínač nevyužívá směrovací protokoly (jako jsou RIP, OSPF) a i na VLAN definovanou podle informací ze třetí, síťové vrstvy se musíme dívat jako na síť s plochou topologií, propojenou přepínači či můstky.
Způsob definice VLAN podle síťové vrstvy má své zřejmé výhody. Patří mezi ně mobilita uživatelů či přesněji řečeno jejich stanic bez nutnosti překonfigurování členství ve VLAN, možnost vytváření skupin specifických pro jistou službu nebo aplikaci a eliminaci potřeby značkování paketů informací o členství ve vLAN při vzájemné komunikaci přepínačů
Příklad vLAN pro IPX protokol
vLAN podle skupinového vysílání
Skupinové vysílání v IP sítích (IP multicast) pracuje tak, že paket, určený ke skupinovému vysílání je poslán na speciální adresu, která funguje jako proxy pro explicitně definovanou skupinu uzlů (IP adres). Paket je pak doručen všem uzlům, které jsou členy dané skupiny. Ta se sestavuje dynamicky, uzly se do této skupiny průběžně přihlašují a odhlašují.
Na všechny stanice takovéto skupiny můžeme tedy pohlížet jako na členy jedné virtuální LAN, protože skupina tvoří jednu doménu všesměrového vysílání. Od předchozích uvedených typů se liší ve dvou podstatných rysech - je vytvářena dynamicky jen na určitou dobu, takže je velmi flexibilní a její rozsah není omezen směrovači, tzn., že se může rozprostírat např. i po rozlehlé síti WAN.