Metody omezování šířky pásma

Tyto metody se musí začít používat v případě, že dojde k zahlcení linky a vstupní fronty FIFO, jelikož by docházelo k zahazování paketů. Problém by byl tím ještě horší u spojovaných služeb, kde by docházelo k zdvojování paketů. Nyní tedy bude následovat stručný popis jednotlivých metod:

• RED (Random Early Detection) - při překročení určité hranice roste zahazování paketů lineárně
• WRED (Weighted Random Early Detection) - Oproti RED podporuje navíc priority.
• TBF (Token Bucket Filter) - idea: máme vědro s dírou, do kterého v pravidelných intervalech přitéká 1 token. Příchozí paket je propuštěn dále, jestliže je k dispozici potřebný počet tokenů ve vědru (podle jeho délky), jinak je zahozen.
• SFQ (Stochastic Fairness Queuing) - Pakety jsou rozděleny do toků. Ty jsou pak obsluhovány cyklicky (Round Robin).
• WFQ (Weighted Fairness Queuing) - Stejné jako SFQ, ale fronty mají priority.
• CBQ (Class Based Queuing) - Pakety jsou řazeny do tříd, kde jsou dále zpracovány.
• HTB - Obdobné CBQ.
• Prio - Existuje několik prioritních front.

• policing - jedná se o mechanismus, který udržuje provoz na vstupu i výstupu tak, aby nepřekročil povolenou šířku pásma pomocí zpožďování nebo zahazování paketů (v Linuxu se pouze zahazuje, neprovádí se zpožďování, neexistovalo tady žádné řízení na vstupu, na rozdíl např. od hardwareových routerů CISCO, i když současné kernely by již toto měly umět díky Ingress Qdisc - CONFIG_NET_SCH_INGRESS, neviděl jsem ale nikde příklady použití)
• shaping - metoda zpožďování paketů tak, aby na výstupu nepřekročily danou povolenou šířku pásma. Takto se také nazývá metoda zahazování paketů za účelem snížení provozu.
• scheduling - rozhodování, které pakety jsou důležitější a půjdou ven přednostně před ostatními.

Subsections

• CBQ
• RShaper