Když jsme Standovi před deseti léty přáli se slovy: "Život začíná po čtyřicítce!", netušili jsme jak hluboká to jest v jeho případě pravda. Za pouhé desetiletí se z prostého odborného asistenta malé fakulty provinční vysoké školy stala široce uznávaná odborná a pedagogická kapacita, ověnčená mnoha vědecko-pedagogickými hodnostmi a tituly na fakultě zvučného jména chvalně známé univerzity v srdci Evropy. Kapacita, která je nejen ozdobou, ale i vítaným přínosem na jakékoliv akci, nejen pedagogické či vědecké. Jubilantovy stěžejní práce z oblasti paralelních počítačů, modelování a simulací, či objektově orientovaného programování jsou v odborných i dalších kruzích natolik známy, že opakovaný výčet, byť jen jejich názvů, by jen nutně urážel inteligenci čtenářovu a zde se omezíme pouze na prosté konstatování, že je jich opravdu dost.
Kromě zmíněných schopností je dobře známa i oslavencova obratnost a zdatnost v oblasti administrativní a manažerské, kde klíčovým prvkem jeho úspěchů je kromě férového jednání pravděpodobně i skutečnost, že problémy rovnou odvážně neřeší, ale nejdříve se je pokusí rozumně zjednodušit.
Vědecká, pedagogická a administrativní činnost však pohříchu není tím zdrojem, který vlévá čerstvému padesátníkovi nové síly do žil. Tímto zdrojem je, a o tom mezi jeho blízkými není sporu, aktivní členství v organizaci s mýty opředeným názvem ** DDT **. Organizaci, u jejíhož zrodu stál a jejíž světlé ideje a ideály stále saje plnými doušky.
Oslavné články obvykle končívají výčtem přání směrem k jubilantovi, tento článek však skončí přáním autora: "Až jednou budu tak stár, jako je pan Racek dnes, chtěl bych být tak mlád, jako je nyní."
| Zpět na
seznam publikací
(Back to list of publications) | Zpět na
seznam článků
(Back to list of articles) |