Praktické použití balíků v Javě

Zpracoval: Pavel Herout

V libovolném adresáři (zde d:\zzz) máme zdrojové soubory, které mohou být z různých balíků.
(Není to sice rozumné, ale jde to.)

Takto vypadají jejich zdrojové texty:

Dále existuje (dosud prázdný) adresář d:\knihovnyJava, do kterého budeme ukládat všechny přeložené balíky, aby byly na jednom místě.

Zdrojové soubory přeložíme a zároveň přeložené .class soubory umístíme pomocí přepínače -d do adresáře d:\knihovnyJava.

V adresáři d:\knihovnyJava se automaticky vytvoří příslušné podadresáře pojmenované názvy jednotlivých balíků.

Dále máme zdrojový soubor, který bude pomocí import používat již připravené balíky.

Tento zdrojový soubor je uložen v libovolném jiném adresáři (zde d:\programyJava), který nijak svojí adresářovou strukturou nemusí souviset s adresářem, kde jsou uloženy balíky.
Soubor přeložíme, ale při překladu je nutné pomocí přepínače -classpath určit cestu ke kořenovému adresáři, kde jsou uloženy připravené balíky.

Nakonec už jen zbývá výsledný program spustit.
Při spuštění je nutné pomocí přepínače -classpath (lze zkrátit na -cp) určit dvě věci. Jednak, kde má být hledán soubor Pokus.class -- použijeme . jako označení aktuálního adresáře. Za druhé musíme opět určit cestu k adresáři, kde jsou uloženy balíky. (Středník je oddělovač adresářů.)

Lepší organizace souborů

Chceme-li udržet pořádek i ve zdrojových souborech, je lepší vždy používat příkaz package.

Při překladu je nutné pomocí přepínače -classpath určit cestu k přeloženým balíkům (stejně jako dříve).
Dále je nutné pomocí přepínače -d umístit vzniklý soubor do adresáře d:\knihovnyJava.

Tento způsob má pak výhodu, že je v .class souborech pořádek -- všechny leží v kořenovém adresáři d:\knihovnyJava.

Při spouštění pak nesmíme zapomenout uvést název balíku před jméno třídy.