KVU / UF3D
3D fotografie a alternativní techniky ve fotografii

Zpracování samostatných úloh 2016/2017

Důležité upozornění: mé komentáře ke snímkům se nesmí brát dogmaticky. Každý člověk vnímá 3D jinak a pokud například píšu, že disparita je pro mě na hranici snesitelnosti, neznamená to, že někdo jiný nebude mít odlišný názor. Na druhou stranu 3D obraz by měl být připraven tak, aby jej vnímal dobře pokud možno každý. Proto je vhodné moje komentáře minimálně vzít v potaz.

Poslední změny:

Úkol 1

Vyfotografujte hlavu (případně bustu v životní velikosti). Snažte se o takové nastavení kamer, aby byl stereoskopický obraz dobrý na monitoru běžné velikosti (např. velikost obrazu 20 × 20 cm) z běžné pozorovací vzdálenosti (cca 60 cm). Prověřte vliv měkkého a tvrdého nasvětlení. Prověřte vliv pozadí s kresbou a bez kresby. Tip: snažte se, aby hloubka scény (vzdálenost mezi nejbližším a nejvzdálenějším objektem na snímu) byla cca 50 cm.

Kateřina Růžičková (přidáno 30. 9. 2016)

Parametry snímání:
velikost spreje 20 cm, celá scéna i s květinami cca 40 cm
vzdálenost kamery od scény cca 50 cm,
mezikamerová vzdálenost cca 60-70 mm,
optické osy kamer přibižně rovnoběžné (fotografie z ruky),
f=50 mm (full-frame Canon 5D), clona=?

Komentář autorky: Přijde mi, že ve StereoPhoto Makeru fotografie fungují daleko lépe, než po uložení. I po zaškrtnutí "no compression ghosting". Jsou to mé první pokusy s 3D fotografií, takže všechno má svoje pro a proti a hlavně mušky, které snad časem vychytám.

Komentář PL: Napřed k problému s prohlížením ve StereoPhoto Makeru. Těžko říct, kde problém vzniká. Jedna potenciální příčina mě ale napadá: správa barev (color management). Obrázek v anaglyfu se správně zobrazí jen tehdy, obsahuje-li červený kanál výhradně data z levého obrázku, modrý a zelený kanál výhradně z pravého obrázku. Jakmile se do zobrazení vloží správa barev (snaží se uzpůsobit barevné podání podle stávajícího monitoru), jde zobrazení anaglyfu do háje. Správa barev totiž smísí R, G, B kanály a vytvoří z nich nějaké jiné. Proto pro prohlížení doporučuji co nejjednodušší prohlížeč, případně prohlížeč, kde se dá správa barev vypnout. Sám používám IrfanView, někde v předvolbách je skutečně vypínač.

Nyní k samotným obrázkům. Oba mi připadají zdařilé a celkem pěkně plastické. U obrázku s trvdým osvětlením je 3D efekt poměrně výrazný, ale stále snesitelně. U obrázku s měkkým osvětlením si všimněte, že zeď v pozadí není ukotvená v prostoru. To proto, že na zdi nejsou žádné detaily, kde by mohla vzniknout disparita. Naproti tomu při tvrdém osvětlení je jasně vidět, že zeď je za rovinou obrazovky.

U obrázku s tvrdým osvětlením je nejproblematičtější příliš tmavý stůl. Jelikož tvoří tmavý flek bez detailů, nevzniká na něm disparita a není ukotven v prostoru. Pak se trochu zdá, jako by bílý sprej "visel ve vzduchu", jako by na stole nestál. Kontakt spreje se stolem je naopak lépe vidět na obrázku s měkkým světlem.

U obou obrázků se povedlo úspěšně vyřešit tzv. "konflikt s rámem", jev, s nímž se seznámíme na druhé nebo třetí přednášce. Stručně: pokud 3D iluze vystupuje před obrazovku, neměla by být umístěna poblíž rámu obrazu. Někdy se tomu ale nejde vyhnout - pokud chceme, aby byl sprej v rovině obrazovky, musí nutně stůl vykukovat před obrazovku. Pokud má být současně stůl oříznutý rámem obrazu (jako zde), vzniká konflikt s rámem. Konflikt lze zamaskovat třeba tak, že scénu poblíž rámu obrazu nasvěcujeme hodně měkkým světlem, případně ji utopíme v šeru, případně ji umístíme mimo hloubku ostrosti. Pak nebudou poblíž rámu obrazu vznikat výrazné disparity a 3D vjem bude bezproblémový. A přesně to autorka (možná nevědomky) udělala.

Tereza Kropáčová (přidáno 5. 10. 2016)

Parametry snímání fotografie 1 (tvrdé osvětlení):
celá scéna cca 80 cm
vzdálenost kamery od scény cca 100 cm,
mezikamerová vzdálenost cca 3 cm,
optické osy kamer přibižně rovnoběžné (posun se stativem na připravené ose),
crop factor 1.6 (Canon 50D), f = 50 mm, clona = f/22, ča s= 1/60 s, ISO = 200

Parametry snímání fotografie 2 (měkké osvětlení):
celá scéna cca 80 cm
vzdálenost kamery od scény cca 100 cm,
mezikamerová vzdálenost cca 3 cm,
optické osy kamer přibižně rovnoběžné (posun se stativem na připravené ose),
crop factor 1.6 (Canon 50D), f = 50 mm, clona = f/22, čas = 1/30 s, ISO = 200

Parametry snímání fotografie 3 (bílé pozadí):
celá scéna cca 40 cm
vzdálenost kamery od scény cca 100 cm,
mezikamerová vzdálenost cca 3 cm,
optické osy kamer přibižně rovnoběžné (posun se stativem na připravené ose),
crop factor 1.6 (Canon 50D), f = 50 mm, clona = f/22, čas = 1/30 s, ISO = 200

Komentář autorky: Vyzkoušela jsem mnoho variant, ale vždy se mi předměty na fotografii nezdály dostatečně plastické nebo naopak až moc přehnané. Nikdy před tím jsem s 3D fotografií nepracovala, takže jsem dlouho hledala vhodný motiv. Nakonec jsem si pohrála s geometrickými tělesy a pokusila se vytvořit snímky, jejichž pozorování nebude člověka až tak moc ,,tahat za oči" a bude se co nejvíce podobat realitě.

Komentář PL: Zvolená scéna je pro účely zkoušení vynikající, fotky se povedly - 3D vjem je bezproblémový, nevtíravý, ale přesto jasně zřetelný.

Na fotkách si můžeme všimnout několika jevů. Snímek "tvrdé osvětlení" používá pouze poměrně tvrdé světlo zprava, čímž vznikají výrazné tmavé plochy, například pozadí nebo rámeček uprostřed. Na nich je pak obtížně vidět disparita, tj. jejich prostorové umístění je nejasné.

Snímek "měkké osvětlení" používá opět poměrně tvrdé světlo zprava, navíc ale stíny prosvětluje celkem měkkým, slabším světlem zleva. Tím se projasnily tmavé plochy a prostorovost se okamžitě zlepšila. Na obou snímcích stojí za povšimnutí velmi světlé až přepálené bílé plochy. Na nich opět žádná disparita vznikat nemůže a tedy netvoří 3D efekt, viz například krabička vpravo.

Na snímku "měkké osvětlení" se objevila nepříjemná chyba; proč vznikla, to netuším. Podíváte-li se na anaglyfický snímek bez brýlí, všimnete si zřetelně azurového nádechu levé stěny krychle v popředí. Příčina je zřejmá, podíváme-li se na levý a pravý snímek samostatně:

Inkriminovaná stěna krychle je na levém snímku tmavá, na pravém světlá. To samozřejmě není příliš realistické, a proto ani 3D efekt není úplně věrohodný.

Snímek "bílé pozadí" je samozřejmě prostorově nejslabší - na jednolitých plochách nemají kde vznikat disparity a oči se nemají kde chytit. Jedna chyba ale stojí za zmínku. Výrazné skvrnky na pozadí jsou nečistoty na snímači. Díky stereoskopické postprodukci se dostaly v levém a pravém snímku na jiná místa, čímž vzniká falešná disparita, respektive jsou vidět dvojitě. Podíváte-li se pozorně například na snímek "měkké osvětlení", objevíte nečistoty i tam. Protože jsou ale podobné defekty dobře vidět jen na jednolitých plochách, projevily se až na snímku "bílé pozadí".

Martina Havlová (přidáno 4. 10. 2016)

Parametry snímání fotografie:
velikost lampičky cca 30 cm
vzdálenost kamery od scény cca 80 cm
mezikamerová vzdálenost cca 9 cm
optické osy by měly být přibližně rovnoběžné
full-frame, f = 45 mm, clona = f/4

Komentář autorky: Nejvýraznější 3D efekt vznikl na fotografii s tvrdším světlem, naopak nejméně výrazný (ale přesto vnímatelný) je podle mě na fotografii bez pozadí. Na fotografie se mi dívá víceméně bez problémů, neuvědomuji si žádné rušivé prvky (jen skříň u snímku s měkkým osvětlením vychází trochu zvláštně). Celkově na mě působí nejlépe fotografie s tvrdým osvětlením, protože příjemně vystupuje z prostoru.

Komentář PL: S komentáři autorky souhlasím. Na fotografie se dívá celkem pohodlně, i když je disparita pozadí u snímků "tvrdé osvětlení" a "měkké osvětlení" dost výrazná. Pomohlo, že pozadí není moc kontrastní a je mírně rozostřené.

Co do podání prostoru jsou snímky "tvrdé osvětlení" a "měkké osvětlení" srovnatelné. U snímku "tvrdé osvětlení" je dole stůl výrazně oříznutý, zatímco na snímku "měkké osvětlení" má snahu vylézat před rovinu obrazovky. To ovšem nedělá u okraje snímku dobrotu, a proto je 3D iluze pokažena.

Za zmínku stojí chyba, která se vloudila na snímek "měkké osvětlení". Všimněte si obrázků na zdi u horního okraje snímku. Červený a azurový obrys je výrazně posunutý stranově, což je v pořádku a odpovídá výrazné 3D iluzi. Obrysy jsou ale posunuté i svisle, a to dobře není - jedno oko nutíte, aby se dívalo nahoru, druhé dolů, což nefunguje. Proto se na obrázky na zdi dívá výrazně hůř než na snímku "tvrdé osvětlení". Stejná chyba je i na snímku "bez pozadí", a to na vypínači. Všimněte si, že vypínač je vidět o něco hůře než u ostatních snímků. Jelikož ale vertikální disparita není až tak výrazná, není chyba tolik patrná.

Karolína Oliveriusová (přidáno 10. 10. 2016)

Parametry snímání fotografie:
velikost scény 1 m
vzdálenost kamery od scény 1.5 m
mezikamerová vzdálenost chybí
orientace optických os fotoaparátů chybí
crop factor 1.5 (Nikon D7000), f = 24 mm, clona = f/4.5

Komentář autorky: Byla to jen rychlá zkouška bez stativu a s minimem svetla, ale přijde mi, že výsledek je snad i lepši než u zátiší s kytkou.

Komentář PL: Především je špatně uveden parametr "velikost scény". Velikostí scény myslíme vzdálenost nejbližšího a nejvzdálenějšího předmětu na scéně. Na fotce je nejblíž roh stolu, nejdál nějaký binec v pozadí - je vidět hluboko za roli papíru na polici. Troufám si tvrdit, že je to mnohem více než jeden metr.

Jelikož je hlavní motiv velký několik desítek centimetrů, hloubka scény je několik metrů a foťák je poměrně blízko hlavímu motivu, jde o "velmi hlubokou scénu", která ve 3D dělá vždy problémy. Projevuje se značnými disparitami a v podstatě ji bez speciálních technik nelze vyfotit. Všimněte si, jak velká disparita je na zubech a jak velká je na zmíněném binci v pozadí.

Takový snímek se v podstatě nedá zachránit, lze jen hasit ty největší potíže. Především je vhodné, aby byl hlavní motiv umístěn přibližně v rovině obrazovky, tj. měl co nejmenší disparitu. Pokud je to možné, dá se obraz ořiznout, aby místa s velkými disparitami zmizela. V tomto případě to bohužel možné není. Opravená verze sice není zdaleka dobrá, ale na lebku se dívá podstatně příjemněji:

Parametry snímání fotografie:
velikost scény 80 cm
vzdálenost kamery od scény 1 m
mezikamerová vzdálenost chybí
orientace optických os fotoaparátů chybí
crop factor 1.5 (Nikon D7000), f = 18 mm, clona = f/13

Komentář autorky: Posílám 3 varianty. Ani s jednou ale nejsem spokojená. Dva ze tří finálních obrázků mají hrozný šum. Výsledek není dobrý ani co se týče 3D efektu. Zkoušela jsem různé způsoby zarovnání , ale nakonec jsem skončila u automatického. Vybrala jsem si asi dost členitý motiv, na kterém zarovnání (takhle pro začátek) nebylo úplně jednoduché... Strávený čas nad úkolem se rozhodně nerovná výsledku.

Komentář PL: Stejně jako u předchozí fotky (lebka) si myslím, že scéna je pro první experimenty příliš hluboká - foťák je umístěn hodně blízko rohu stolku (hádám tak půl metru) a zadní část místnosti je dost daleko (tipuji dva-tři metry). Těžko říct, jakou mezikamerovou vzdálenost jste použila, ale v tomto případě asi neexistuje vhodná volba.

Automatické zarovnání fotografií je obvykle to nejlepší, co můžete udělat. Dále je vhodné klávesami doleva/doprava upravit zarovnání tak, aby se hlavní motiv (květina) dostal do roviny obrazovky, tj. aby měl minimální disparitu. Zde je oprava:

3D efekt je ale i tak poměrně přehnaný. Bylo by lepší volit menší mezikamerovou vzdálenost. Ještě lepší by bylo zvětšit ohniskovou vzdálenost a jít s foťákem trochu dál, ale to budeme rozebírat až na přednášce "Kreativní 3D snímání".

Na snímku "tvrdé světlo" je 3D efekt zjevně nejhorší. Jednak je to dáno velkými tmavými plochami, na nichž nevzniká disparita, jednak extrémním kontrastem (např. černá květina / přepálené pozadí), kde se nejvíce projevují vady 3D brýlí.

U snímku "měkké světlo" je díky celkovému prosvětlení 3D vjem podstatně lepší. Dochází zde k zajímavému problému - zatímco obraz na zdi má disparitu nepříjemně velkou, celkem není problém se na něj dívat. Naproti tomu deska za květinou má disparitu bezproblémovou, ale je dost nepříjemné ji sledovat.

Proč k tomu dochází? Obraz je v klidné části snímku (kolem je hladká plocha zdi) a oči se tak mohou přizpůsobit. Oblast snímku květina-deska za ní je ale nesmírně členitá, a to i hloubkově. Oči se zde neustále vyrovnávají jak s disparitou desky, tak s výrazně odlišnou disparitou květiny a to nedělá dobrotu. Poučení: není dobré dělat hloubkově příliš členité snímky.

Snímek "bílé pozadí" proto vychází nejlépe. 3D efekt je sice přehnaný, ale díky bílému pozadí se oči mohou dívat vždy jen do jedné hloubky.

V původních snímcích se vyskytuje ještě jedna chyba, na kterou je vhodné upozornit. Obrázek byl uložen do JPG s příliš velkou kompresí, a proto levé oko částěčně vidí i pravý snímek a naopak. Poučení: anaglyfický JPG ukládat vždy ve StereoPhoto Makeru se zašrtnutou volbou "no compression ghosting" a kvalitou alespoň 85. S nastavením kvality si samozřejmě můžete hrát, vždy si ale zkontrolujte výsledek.

Úkol 2

Vyfotografujte objekt velký několik metrů (např. automobil, stůl s židlemi apod.) ve scéně s hloubkou srovnatelnou s velikostí objektu. Snažte se o takové nastavení kamer, aby byl stereoskopický obraz dobrý na monitoru běžné velikosti (např. velikost obrazu 20 × 20 cm) z běžné pozorovací vzdálenosti (cca 60 cm). Prověřte vliv ohniskové vzdálenosti objektivu, resp. podání perspektivy objektivem.

Martina Havlová (přidáno 10. 10. 2016)

Parametry snímání fotografie:
velikost scény cca 2 m
vzdálenost kamery od scény cca 4 m
mezikamerová vzdálenost cca 15-20 cm
orientace optických os fotoaparátů chybí
full-frame, ohnisková vzdálenost viz níže, clona = f/7.1

Komentář autorky: Původně jsem pracovala s úplně jinou scénou, ale kvůli vzdálenému (nekonečnému) pozadí, které vytvářelo nepříjemný vjem, jsem celou scénu předělala a snažila jsem se zvolit pozadí, které nebude tak daleko od samotné scény. Nejlépe na mě působí prostřední fotografie s ohniskem 38mm. Nejhůře naopak fotografie s ohniskem 28mm, scéna mi přijde až moc široká a střecha v horní části obrazu působí nepříjemně, protože je až moc vzdálená. Fotografie s ohniskem 50mm mi nevadí, ale je na ní na můj vkus moc málo pozadí.

Komentář PL: 3D efekt mi u všech snímků připadá přehnaný; souhlasím, že snímek f = 28 mm je nejhorší kvůli příliš velké disparitě střechy. Disparita pozadí a popředí je ale dost výrazná i u ostatních snímků. Je důležité si uvědomit, že "scéna" je vše od úplného popředí (zde nějaké sedmikrásky uprostřed dole) až do úplného pozadí (např. u snímku 38 mm sud vpravo nahoře). Její hloubka je výrazně větší než velikost hlavního motivu, a proto je vhodné zacházet opatrně s mezikamerovou vzdáleností - volit spíš menší. Pro příště doporučuji fotit tak, abyste měla nad mezikamerovou vzdáleností dobrou kontrolu - vámi uváděný rozsah 15-20 cm je dost nepřesný.

Také doporučuji dělat fotek víc - například fotku levou, pak ve vzdálenosti 1 cm, 3 cm a 7 cm od krajní (levé) pozice. Tím máte k dispozici snímky L, P1, P3, P7, a tedy páry s mezikamerovou vzdáleností 1 cm (L-P1), 2 cm (P1-P3), 3 cm (L-P3), 4 cm (P3-P7), 6 cm (P1-P7) a 7 cm (L-P7). Z nich si téměř jistě vyberete. Zhotovení dvou snímků navíc vám zabere minimum času a dokáže ušetřit hodiny práce.

(Samozřejmě, pokud předpokládáte mezikamerovou vzdálenost třeba 20 cm, bude nutné uvedené vzdálenosti vynásobit vhodným číslem, např. pěti. Pak budete dělat fotky ve vzdálenosti 5, 15 a 35 cm od levé pozice, čímž dostanete páry s mezikamerovými vzdálenostmi 5, 10, 15, 20, 30 a 35 cm.)

Tereza Kropáčová (přidáno 10. 10. 2016)

Parametry snímání fotografie:
velikost scény chybí
vzdálenost kamery od scény 2 m
mezikamerová vzdálenost 20 cm
posun kamery na stativu rovnoběžně se scénou
crop factor 1.6 (Canon 50D), f = 24 mm, clona = f/22, čas přibližně 1/20 s

Parametry snímání fotografie:
velikost scény
vzdálenost kamery od scény 5 m
mezikamerová vzdálenost 10 cm
posun kamery na stativu rovnoběžně se scénou
crop factor 1.6 (Canon 50D), f = 70 mm, clona = f/22, čas přibližně 1/20 s,

Komentář autorky: Při nastavení ohniskové vzdálenosti 24 mm se objekty v prostředí zdají být plastické, strom v prvním souboru krásně vystupuje do popředí i přesto, že pozadí není plastické. I kameny na zemi vykazují správnou hloubku. Při fotografování na f=70 mm je celá scéna plochá, předměty se mi nezdají plastické. Obraz mi přijde chaotický, nemohu odhadnout vzdálenosti mezi objekty.

Komentář PL: Výtečné ukázky! Na snímku "Strom 70 mm" jsou dvě chyby, na něž je vhodné upozornit.

Za prvé - snímek má prohozené levé a pravé oko. Pokud vám připadá 3D vjem "divný", je vhodné prověřit, zda to není právě tím. Jak na to? Vyberte si na snímku místo, kde popředí zakrývá pozadí, a sledujte jej střídavě levým a pravým okem. Pokud při pohledu "zleva" neudělá zákryt to, co má, je na čase prohodit levý a pravá snímek. Zde je to dobře vidět na větvičce zakrývající svislou příčku v okně.

Za druhé - snímek je nevhodně zarovnán. Nulovou disparitu má zásuvka nahoře uprostřed, čímž celá scéna vystupuje do popředí a je v konfliktu s rámem. Jednoduchým pravolevým posuvem dostaneme nulovou disparitu na kameny v popředí a je po problému.

Na ukázkách je výtečně vidět základní charakteristika podání hloubky širokým objektivem a teleobjektivem. Stejně jako u obyčejné "2D" fotografie, krátká ohniska mají tendenci zdůrazňovat prostorovost, dlouhá ohniska zplošťovat. Ale pozor - ve 3D fotografii můžeme navíc prostorovost ovlivňovat změnou mezikamerové vzdálenosti. Proto se nedá rovnou říct, že s dlouhoohniskovým objektivem získáme ploché 3D snímky. Pokud použijeme dlouhoohniskový objektiv a velkou mezikamerovou vzdálenost, objeví se na snímku tzv. "efekt kulis". Snímek pak vypadá sice prostorově, ale jakoby složený z jednotlivých placatých divadelních kulis. Sice poznáme, že některé objekty jsou vpředu a některé vzadu, ale objekty samy se jeví ploché. Srovnejte si například prostorové podání kamenů na snímku "strom" nebo keře na snímku "plot". Samostatně si vyzkoušejte změnit snímky "plot" tak, aby se plot dostal do roviny obrazovky.

Karolína Oliveriusová (přidáno 17. 10. 2016)

Parametry snímání fotografie:
velikost scény asi 2,5 m
vzdálenost kamery od scény chybí
mezikamerová vzdálenost asi 80 mm
orientace optických os fotoaparátů chybí
crop factor 1.5 (Nikon D7000), f = 18 mm, clona = f/10

Komentář autorky: -

Komentář PL: Fotografie je dobrá. 3D efekt je poněkud dramaticky nadsazený, ale disparity jsou víceméně v mezích bezproblémového vjemu. Výrazný 3D efekt je důsledkem zvolené malé ohniskové vzdálenosti a malé vzdálenosti kamery od scény (škoda, že ji autorka neuvádí). Pro přirozenější, méně dramatický 3D vjem (který by lépe odpovídal náladě snímku) by bylo vhodnější buď zmenšit mezikamerovou vzdálenost, nebo zvolit delší ohnisko a s tím související parametry.

Na dvě chyby je ale vhodné upozornit. 3D vjem je zbytečně poškozený velkou kompresí formátu JPG - podívejte se na levý a pravý snímek samostatně, například na okolí zavřených dveří v levé horní části snímku nebo na okolí řídítek (fotky je nutné kliknutím zvětšit na celou obrazovku):

Snímek dále nevyužívá plný rozsah černá-bílá, viz histogram:

Možnosti nápravy: anaglyfický snímek vytvořit StereoPhoto Makerem, uložit jako bezztrátový TIF. Obrázek otevřít např. v Adobe Photoshop, nástrojem "křivky" nebo "úrovně" upravit tonalitu snímku. Upravený snímek opět otevřít StereoPhoto Makerem, uložit jako JPG s dostatečně velkou kvalitou (alespoň 85). Pozor! Při úpravě tonality anaglyfického snímku používejte pouze nástroje, které mění R, G, B kanály stejným způsobem (např. zmíněné křivky nebo úrovně). Jakákoliv nerovnoměrnost jejich úpravy povede k poškození 3D vjemu.

Na opravené verzi si detailně prohlédněte okolí řídítek nebo trs trávy v pravém dolním rohu.

Kateřina Růžičková (přidáno 25. 10. 2016)

Parametry snímání fotografie:
velikost scény cca 1,5 m
vzdálenost kamery od scény chybí
mezikamerová vzdálenost cca 100 mm
orientace optických os fotoaparátů chybí
full-frame (Canon 5D), f = 24 mm a 50 mm, clona chybí

Komentář autorky: 3D efekt mi přijde tak akorát, nepřehnaný, dobrý. Zkoušela jsem scénu vyfotit i s 24 mm a efekt mi přijde o chlup lepší, více reálnější.

Komentář PL: Oba obrázky jsou celkem bezproblémové, i když hloubka pro f = 24 mm je pro mě na hranici snesitelnosti (hodnoceno na displeji šířky 47 cm při pozorovací vzdálenosti 85 cm). Má to tři důvody, z nichž žádný není kritický, ale navzájem se posilují. Za prvé: použitý objektiv hodně zdůrazňuje perspektivu a nepříjemně zvyšuje kulatost (roundness). Za druhé: bílá lampa je poměrně daleko od zdi. Za třetí: rozhraní lampa-zeď je zejména nahoře dost kontrastní (bílá proti hodně tmavě šedé). Navíc na snímku nepříjemně koliduje stojan větráku s rohem místnosti (v levém snímku je roh vidět, v pravém je zakrytý).

Na snímku f = 50 mm není kulatost tak výrazná, asi proto na mě působí lépe. Zákryt stojanu a rohu místnosti zmizel. Rozhraní lampa-zeď není tak kontrastní, protože lampa nepřekrývá výrazný stín na zdi.

Myslím, že snímek by šel ještě vylepšit, kdyby byl méně kontrastní a celkově světlejší (zejména na podlaze). Možná, že prostorovost se ještě více potlačila (lampa tolik nevyčnívá), ale na světlejší verzi se mi dívá mnohem pohodlněji.

Poslední poznámka: kdybych scénu fotil já, asi bych také použil objektiv f = 50 mm, ale volil bych menší mezikamerovou vzdálenost. Snažil bych se držet fotoaparát vodorovně. Současná verze je totiž z mírného nadhledu, čili horní část lampy je k divákovi blíž než spodní část lampy (viz disparity na lampě). To je ale v rozporu se zkušeností - očekáváme, že lampa stojí rovně, ne že se naklání směrem k nám. Totéž se samozřejmě dá říct o rohu místnosti.

Markéta Felberová (přidáno 19. 12. 2016)

Parametry snímání fotografie:
velikost scény 70 cm
vzdálenost kamery od scény 180 cm
mezikamerová vzdálenost cca 40 mm
orientace optických os fotoaparátů chybí
crop factor 1.6 (Nikon D3100), f = 18 mm a 25 mm, clona = f/5,0

Komentář autorky: 3D efekt se mi zdá s 24 mm lepší než s 50 mm.

Komentář PL: V komentáři je nějaký zmatek v ohniskových vzdálenostech - v EXIF datech snímků jsou ohniskové vzdálenosti 18 mm a 25 mm. Nicméně - pokud zůstala kamera na místě a jenom se zvětšila ohnisková vzdálenost, zvětšila se pouze disparita, čili 3D efekt se posílil. Komentář autorky proto dává smysl.

Oba obrázky jsou bezproblémové, ale šly by vylepšit. U obrázku f = 25 mm je v rovině obrazovky zeď, čili vše vystupuje před obrazovku a zejména podlaha se mírně tluče s rámem obrazu. Lepší by bylo obrázky vzájemně posunout a do roviny obrazovky dát třeba přední část bedny. Oba obrázky jsou rovněž dost nekontrastní. Po úpravě by obrázek mohl vypadat třeba takto:

Úkol 3

Vyfotografujte několik menších objektů (např. míčů) ve scéně s hloubkou srovnatelnou s velikostí objektů. Snažte se o takové nastavení kamer, aby byl stereoskopický obraz dobrý na monitoru běžné velikosti (např. velikost obrazu 20 × 20 cm) z běžné pozorovací vzdálenosti (cca 60 cm). Prověřte vliv mezikamerové vzdálenosti, resp. různé kombinace mezikamerová vzdálenost / vzdálenost kamery od objektu / ohnisková vzdálenost objektivu.

Martina Havlová (přidáno 17. 10. 2016)

Parametry snímání fotografie:
velikost scény 35 cm
f = 28 mm: vzdálenost kamery od prostředního předmětu 40 cm, mezikamerová vzdálenost 25 mm
f = 50 mm: vzdálenost kamery od prostředního předmětu 70 cm, mezikamerová vzdálenost 40 mm
f = 75 mm: vzdálenost kamery od prostředního předmětu 80 cm, mezikamerová vzdálenost 45 mm
orientace optických os fotoaparátů: rovnoběžné
full-frame (Canon EOS 5D Mk2), clona = f/6.3

Komentář autorky: Nejlépe na mě působí fotografie s ohniskem 50mm. S narůstajícím ohniskem jsem zvětšovala mezikamerovou vzdálenost, protože s malou mezikamerovou vzdáleností (např. 25mm) fotky působily ploše a 3D efekt byl velmi nevýrazný. Poslední fotografie působí zvláštně asi kvůli špatnému úhlu, díky kterému vypadá, jako kdyby sklenička s větvičkou padala.

Komentář PL: Všechny fotografie jsou stereoskopicky zcela bezproblémové. Jak autorka píše v komentáři, s rostoucí ohniskovou vzdáleností (a vzdáleností od scény) je třeba zvyšovat mezikamerovou vzdálenost, aby se neztratil 3D vjem. Na ukázce trochu vidět vliv rozhodnutí, zda volit velkou či malou ohniskovou vzdálenost a s tím související další parametry. Všimněte si, že větvičky ve snímku f = 28 mm jsou pěkně prostorové, ta holá je vpředu, ta s květy je vzadu. U snímku f = 75 mm je jen vidět, že větvičky jsou vzdálené od pozadí, ale jejich prostorovost se ztratila - vypadá to, jako by byly větvičky vystřižené z papíru. Efekt však není příliš výrazný, protože 3D vjem je udělaný jen velmi mírný.

Snímkům celkem není co vytknout. Snad bych jen doporučil snažit se využívat plný rozsah černá-bílá. Prostorovost je v tmavých obrázcích hůře vidět.

Tereza Kropáčová (přidáno 18. 10. 2016)

Parametry snímání fotografie (24 mm):
velikost scény chybí
vzdálenost kamery od scény 50 cm
mezikamerová vzdálenost 40 mm
optické osy objektivů rovnoběžné
full-frame (Canon EOS 50D), f = 24 mm, clona = f/11, ISO 400, čas 1/30 s

Parametry snímání fotografie (50 mm):
velikost scény chybí
vzdálenost kamery od scény 100 cm
mezikamerová vzdálenost 20 mm
optické osy objektivů rovnoběžné
full-frame (Canon EOS 50D), f = 50 mm, clona = f/11, ISO 400, čas 1/30 s

Komentář autorky: Při snímání 24 mm objektivem se obraz zdá více plastický. Přikládám dvě verze finálních 3D fotografií. Na první je v rovině obrazovky první sklenice, u druhé ta prostřední. Nemohla jsem se rozhodnout, zda působí snímek lépe v první nebo druhé variantě. Při ohniskové vzdálenosti 50 mm se snímek zdá plošnější, ale stále se mi jeví tři předměty jako vyrovnané za sebou.

Komentář PL: Dobré ukázky, kterým není celkem co vytknout. Z fotografií pro f = 24 mm na mě lépe působí varianta A, kde je v rovině obrazovky přední pohár. Ve variantě B, kde je v rovině obrazovky prostřední pohár, mi mírně vadí (ale jen mírně!), že přední pohár je poměrně blízko rámu obrazu a 3D vjemy se trochu tlučou. Ve variantě B je velmi nepříjemné smítko, které leží nalevo od předního poháru - chtělo by vylézt před obrazovku, ale kvůli konfliktu s rámem nemůže.

Varianta pro f = 50 mm je plošnější zejména kvůli malé mezikamerové vzdálenosti. Důkazem toho jsou disparity: u snímku f = 24 mm (A) je v popředí disparita nulová, v pozadí je disparita -9 mm. U snímku f = 50 mm je opět v popředí disparita nulová, v pozadí jen -4 mm. Ale i s tak malou disparitou je snímek pěkně prostorový.

Za povšimnutí stojí kompozice snímku, která pomáhá vytvořit prostorový vjem:

Markéta Felberová (přidáno 19. 12. 2016)

Parametry snímání fotografie:
velikost scény 25 cm
f = 35 mm: vzdálenost od prostředního předmětu cca 51 cm, mezikamerová vzdálenost 25 mm, clona f/4,5
f = 50 mm: vzdálenost od prostředního předmětu 100 cm, mezikamerová vzdálenost cca 35 mm, clona f/5,0
orientace optických os fotoaparátů chybí
crop factor 1.6 (Nikon D3100)

Komentář autorky: Lépe na mě působí fotografie s ohniskem 35 mm než 50 mm. 3D efekt mi přijde silnější než u druhé fotografie, kde na mě působí více plošně. Možná to je i změnou úhlu ve fotografii.

Komentář PL: Obě fotografie mají disparity na hranici použitelnosti, zejména pro f = 50 mm. U fotografie f = 35 mm by bylo vhodnější posunout prostřední hrnek do roviny obrazovky. Obrázek f = 50 mm je dost divný - hrnek v pozadí je na levém a pravém snímku různě široký, což si při korektním snímání (a kulatém hrnečku) neumím vysvětlit.

Jinak je pravda, že vyšší ohnisková vzdálenost (a s tím spojená vyšší mezikamerová vzdálenost) vede ke zploštění a efektu kulis. Na uvedených snímcích jsou ale spíš nápadné jiné neduhy.

Karolína Oliveriusová (přidáno 2. 1. 2017)

Parametry snímání fotografie:
velikost scény 1 m
mezikamerová vzdálenost chybí
orientace optických os fotoaparátů chybí
crop factor 1.5 (Nikon D7000)

f = 24 mm, vzdálenost kamery od scény 3 m, clona f/4
f = 50 mm, vzdálenost kamery od scény 5,5 m, clona f/5
f = 85 mm, vzdálenost kamery od scény 8 m, clona f/5,6

Komentář autorky: Nejlepsi se mi zda asi snimek ,,50mm,,. Snimek ,,24mm,, je nejdynamictejsi,ale trochu mi vadi tmave okraje fotky. I pres zesvetleni mi prijde , ze tmavsi okraje svadi pozornost od hlavniho objektu. Treti varianta ,,85mm,, je podle meho moc plocha.

Komentář PL: Snímky jsou znehodnoceny příliš velkou disparitou popředí (až 6 % šířky obrazu). Je extrémně nepříjemná na čáře běžící na podlaze. U snímku f = 24 mm je značná disparita i v pozadí. U snímku f = 85 mm je hodně nepříjemný ořez zdi vlevo.

Úkol 4

Vyfotografujte objekt velký několik metrů (např. automobil, stůl s židlemi apod.) ve scéně s hloubkou srovnatelnou s velikostí objektu. Výsledek pozorujte jak na běžném monitoru (šířka obrazu 20 cm, pozorovací vzdálenost 60 cm), tak na malém displeji (šířka obrazu 5 cm, pozorovací vzdálenost 30 cm), televizoru (šířka obrazu 60 cm, pozorovací vzdálenost 2-3 m), projekčním plátně (šířka obrazu 3 m, pozorovací vzdálenost 5 m). Hledejte takové nastavení kamer, které poskytuje na všech typech displejů použitelné výsledky.

Tereza Kropáčová (přidáno 31. 10. 2016)

Parametry snímání fotografie:
velikost scény
vzdálenost kamery od scény 2 m
mezikamerová vzdálenost 110 mm
optické osy objektivů rovnoběžné (posun kamery na stativu rovnoběžně se scénou)
full-frame, f = 35 mm, clona = f/5,6, ISO 400, čas 1/60 s

Komentář autorky: Na přednášce jsme si v ateliéru vyzkoušeli, jak vytvořit 3D fotografii, kterou bude možné sledovat jak na mobilním telefonu, tak na plátně. Myslím si, že se nám scéna celkem zdařila. Čím je ale médium, které zobrazuje obraz, menší, tím se snímek lépe pozoruje. Když je promítáma fotografie na větší obrazovce, tím se výsledný 3D vjem zdá přehnanější až nepříjemný.

Komentář PL: Obrázek je dobrý. Největší disparita je v pozadí, asi 1.7 % šířky obrazu, což je bezpečně pod doporučenou horní mezí 3 % šířky obrazu. Pokud bychom chtěli být důslednější, můžeme si ze vztahu

maximální disparita (milimetry) = 13 × pozorovací vzdálenost displeje (metry)

učinit následující odhady:

Z uvedených mezí bychom měli respektovat tu nejpřísnější, tj. 2,2 % šířky obrazu v případě projekčního plátna. Na obrázku je, jak již bylo řečeno, maximální disparita 1,7 % šířky obrazu, tj. i na velkém plátně by měl být obraz bezproblémový.

Z uvedených čísel také plyne autorčin postřeh: čím je médium, které zobrazuje obraz, menší, tím je vjem lepší. To proto, že na malém displeji nejdeme s disparitou až k horní mezi, kde už vjem začíná být protivný. Například pro malý displej je horní mez disparity 7,8 % šířky obrazu, ale obrazová disparita 1,7 % je mnohem nižší.

Kateřina Růžičková (přidáno 9. 11. 2016)

Parametry snímání fotografie:
velikost scény chybí
vzdálenost kamery od scény chybí
mezikamerová vzdálenost 25-30 mm
orientace optických os fotoaparátů chybí
full-frame (Canon 5D), f = 24 mm

Komentář autorky: Prvotně jsem scénu neodhadla a zkusila ji vyfotit s mezikamerovou vzdáleností 10cm, ta se ovšem nepovedla a efekt byl přespříliš silný, nepříjemný a hlavně nevydařený. Zkoušela jsem po dvou centimetrech postupně ubírat, až jsem došla k výsledným 2,5-3cm vzdáleností, která mi přijde docela sympatická.

Komentář PL: Obrázek je celkem dobrý. Největší disparita je na dveřích, asi 0.7 % šířky obrazu, což je bezpečně pod doporučenou horní mezí 3 % šířky obrazu. Bližší komentář je u fotografie T. Kropáčové. Fotografii ale vytýkám dva neduhy: příliš silnou kompresi JPG (pravé oko vidí i to, co by mělo vidět levé oko), nedbalé zarovnání snímků (všimněte si vertikálních disparit na logu "Čistá Plzeň"). Proč? Vždyť použití Auto-align ve Stereophoto Makeru a uložení do JPG s dostatečnou kvalitou tamtéž je práce na desítky vteřin? Srovnejte s opravenou verzí:

Markéta Felberová (přidáno 19. 12. 2016)

Parametry snímání fotografie:
velikost scény 120 cm
vzdálenost kamery od scény 130 cm
mezikamerová vzdálenost 35 mm
orientace optických os fotoaparátů chybí
crop factor 1.6 (Nikon D3100), f = 18 mm, clona = f/3,5

Komentář autorky: 3D fotografii jsem pozorovala na obrazovce počítače a dále na se podívala na fotografii v telefonu. 3D efekt mi přijde v telefonu více silnější a lépe pozorovatelný.

Komentář PL: Obrázek má celkem nepochopitelně nulovou disparitu v pozadí, čímž vše leze před rovinu obrazovky a pere se s rámem obrazu. Podlaha je naštěstí tak tmavá, že konflikt není příliš vidět. Obrázek by zasloužil plný histogram - vůbec v něm není bílá.

Disparity jsou jinak celkem v pořádku. Maximální disparita je asi 2,6 % šířky obrazu, respektive (protože obrázek není orientován jako "landscape") asi 1,7 % výšky obrazu. To by mělo být v pořádku pro všechny možné pozorovací situace. Při šířce mobilního obrazu 50 mm je tak disparita 1,3 mm, přičemž z pozorovací vzdálenosti 30 cm vychází maximální povolená disparita 3,9 mm. 3D vjem by měl být poměrně slabý, ale dobře viditelný.

Při šířce obrazu 200 mm by byla disparita obrazu 5,2 mm. Při pozorovací vzdálenosti displeje 60 cm je maximální povolená disparita 7,8 mm, čili opět je to bezpečně v mezích.

Na projekčním plátně by mohl být obraz široký třeba 150 cm, čímž by byla disparita obrazu 39 mm. Při pozorovací vzdálenosti plátna 5 m je maximální povolená disparita 65 mm, čili opět jsme to bezpečně v mezích.

Karolína Oliveriusová (přidáno 2. 1. 2017)

Parametry snímání fotografie:
velikost scény 3 m
vzdálenost kamery od scény 5 m
mezikamerová vzdálenost chybí
orientace optických os fotoaparátů chybí
crop factor 1.5 (Nikon D7000), f = 18 mm, clona = f/4

velikost scény 2 m
vzdálenost kamery od scény 5 m
mezikamerová vzdálenost chybí
orientace optických os fotoaparátů chybí
crop factor 1.5 (Nikon D7000), f = 18 mm, clona = f/4

Komentář autorky: Zkousela jsem vic variant. Chtěla jsem zkusit jednu se zrcadlem, kde nastal problem. Cast, ktera se mi zdala spatna jsem upravila ve photoshopu (zesvetleni a ubrani na kontrastu,... ).

Druha varianta , kde je otocena figurina do dalky se mi docela libi. Zda se mi, ze je tim podporen prostor. Ale na mobilu se mi zda , ze detaily v pozadi jsou az moc drobne...

Komentář PL: Snímky se těžko hodnotí, protože nesplňují zadání "objekt velký několik metrů ve scéně s hloubkou srovnatelnou s velikostí objektu". Objektem je v tomto případě figurína, případně figurína plus židle. Hloubka scény je ale v obou případech mnohem vetší, než je rozměr hlavního motivu. Připomínám, že hloubka scény je rozsah od nejbližšího bodu na snímku k nejvzdálenějšímu bodu na snímku. V případě snímku se zrcadlem obsahuje scéna vše, co je vidět v zrcadle, tj. nejvzdálenější bod je okno, možná 10 metrů od fotoaparátu; nejbližší bod je na podlaze, dejme tomu 2 m od fotoaparátu. Na snímku "figurína hledí do dálky" je opět pozadí hodně daleko, možná deset metrů.

Není tedy divu, že obrázky obsahují disparity na hranicí snesitelnosti nebo za ní. Na mobilu by dopadly asi dobře, ale na plátně kina by se na ně nedalo dívat.

Podotýkám, že fotit scénu s velkou hloubkou je krajně obtížné až nemožné.

Úkol 5

Vyfotografujte krajinu, tj. scénu s velkou hloubkou. Snažte se o takové nastavení kamer, aby byl stereoskopický obraz dobrý na monitoru běžné velikosti (např. velikost obrazu 20 × 20 cm) z běžné pozorovací vzdálenosti (cca 60 cm) a použitelný na projekčním plátně. Zjišťujte, jak daleko od kamery musí být nejbližší objekt, aby byl vjem plastičnosti krajiny dobrý.

Tereza Kropáčová (přidáno 31. 10. 2016)

Parametry snímání fotografie:
velikost scény nekonečná (obzor je hodně daleko)
vzdálenost kamery od scény 4 m
mezikamerová vzdálenost 450 mm
optické osy objektivů rovnoběžné (posun kamery na stativu rovnoběžně se scénou)
crop factor chybí, f = 28 mm , clona = f/8, ISO 400, čas 1/320 x

Komentář autorky: Toto zadání bylo celkem oříšek. Rada fotografování z vyvýšeného místa je opravdu dost důležitá. Zkoušela jsem ale i snímat z normální výšky, ale tráva na výsledném 3D snímku opravdu dělala neplechu. Projevil se zde velký konflikt s rámem. Nakonec po více pokusech se mi zdařil jeden snímek, ktrerý se mi zdá být dostatečně plastický a nic mě na něm výrazně nevadí.

Komentář PL: Fotografie se povedla. Teď je nulová disparita na tom pahýlu uprostřed a ceduli vpravo. Možná by bylo lepší využít efektu gigantismu a 3D iluzi posunout za plátno; potom by se za plátnem ocitla i cedule a začal by dělat problémy konflikt s rámem. Rada: neumísťovat poblíž rámu výrazné prvky. Dále je trochu škoda, že vršek pahýlu splývá s okrajem svahu.

Díky značné mezikamerové vzdálenosti je i les pěkně plastický. Zkusme si ji analyzovat. Připomeňme si vztah pro fotografování krajiny:

c = 700 × s / (crop factor × ohnisková vzdálenost objektivu),

kde c je mezikamerová vzdálenost v milimetrech, s je vzdálenost hlavního motivu v metrech

a ohnisková vzdálenost je zadána v milimetrech. Pokud předpokládáme full-frame (crop factor = 1) a ohniskovou vzdálenost f = 28 mm, dosazením do vztahu získáme

c = 25 × s,

čili pro mezikamerovou vzdálenost c = 450 mm by měl být hlavní motiv 18 m daleko (= 450 / 25). Dále platí, že nejbližší věc na fotografii by neměla být blíž, než je polovina vzdálenosti hlavního motivu, tj. 9 m.

U fotografie krajiny je vždy obtížné říct, co by mělo být hlavním motivem. Pokud ale budeme mít trávu v popředí snímku 9 m od fotoaparátu, potom i předměty ve vzdálenosti 18 m budou dobře plastické.

Autorka uvádí "vzdálenost scény 4 m". Není moc jasné, zda to je vzdálenost úplného popředí, nebo pahýlu uprostřed. Tak či onak, je to blíž než spočítaných 9 a 18 m, čili při mezikamerové vzdálenosti 450 mm lze v popředí očekávat potíže.

Jak jsem ale několikrát upozornil: vztahy pro výpočet mezikamerové vzdálenosti nelze brát dogmaticky, na 3D vjem má vliv spousta dalších faktorů. Proto je vhodné dělat snímků několik, kromě odhadnuté mezikamerové vzdálenosti například polovinu a dvojnásobek, čímž omezujeme riziko úplně špatného snímku.

Kateřina Růžičková (přidáno 9. 11. 2016)

Parametry snímání fotografie:
velikost scény chybí
vzdálenost kamery od scény chybí
mezikamerová vzdálenost 30 mm
orientace optických os fotoaparátů chybí
full-frame (Canon 5D), f = 24 mm

Komentář autorky: Měli jsme vyfotografovat krajinu s velkou hloubkou, ale zatím mi všechny výsledné scény, na kterých jsem fotografování zkoušela, přišly příliš placaté a vlastně skoro bez požadovaného 3D efektu. Tak jsem do popředí umístila ceduli a hned to vyšlo lépe. Ani dům v pozadí mě nijak neruší, jsou hezky vidět i balkony. Jen levá část obrazu už mi nedělá dobře na pohled. Ovšem na druhou stranu mi prostor mezi cedulí a stromy/domem přijde možná až příliš dlouhý.

Komentář PL: Škoda, že autorka nepíše zásadní podrobnosti o scéně, zejména vzdálenost cedule od fotoaparátu. Těžko radit, co udělat jinak.

Fotografie je víceméně použitelná, ale zkušenému fotografovi je hned zřejmé, že zvolená scéna (a mezikamerová vzdálenost) nemůže dopadnout slavně. Odhaduji, že cedule byla tak 2 metry od fotoaparátu, čili dioptrická hloubka scény je nejméně 1/2 dioptrie. Taková scéna bude vždy problémová - popředí bude plastické možná až příliš, pozadí bude ploché. Pro dobrý výsledek to chtělo jinou scénu, resp. jinou kompozici - nejbližší objekt podstatně dál, např. 5-10 metrů. Při použití širokého objektivu ale půjde těžko fotografovat ze země - chce si to vyléze na štafle, fotit z okna apod.

Na obrázku je nepříjemný světlý proužek baráku při pravém kraji snímku - je viditelný levým okem, zatímco pravým ne. Ačkoliv autorka učebnicově umístila ceduli do roviny obrazovky (má nulovou disparitu), vede tato volba k poměrně velkým disparitám v pozadí. Obrázek je dále poškozený příliš velkou kompresí JPG (levé oko trochu vidí i detaily z pravého snímku). Opravená verze:

Markéta Felberová (přidáno 19. 12. 2016)

Parametry snímání fotografie:
velikost scény "nekonečná"
vzdálenost kamery od scény chybí
mezikamerová vzdálenost 35-40 mm
orientace optických os fotoaparátů chybí
crop factor 1.6 (Nikon D3100), f = 18 mm, clona = f/4,5

Komentář autorky: Snažila jsem se vyfotografovat stromy v řadě za sebou tak abych zjistila, kam až na mě bude 3D efekt působit. V této fotografii jsou to první tři stromy. Pozadí mi přijde už více placaté.

Komentář PL: Ano, je to tak - pokud chcete fotit scénu až k horizontu a současně mít něco blízko kamery, bude 3D efekt patrný jen v nejbližším popředí, zbytek bude placatý. Jinak je obrázek udělaný pěkně, maximální disparita je asi 1,1 % šířky obrazu, zcela bezpečná hodnota. V této fotografii by asi vyšší hodnota nedělala dobrotu, protože skrz větve je vidět do mnohem vzdálenějších částí scény (např. skrz větve stromu v popředí je vidět budova v pozadí).

Úkol 6

Vyfotografujte drobný předmět velikosti několika cm (makrofotografie). Snažte se o takové nastavení kamer, aby byl stereoskopický obraz dobrý na monitoru běžné velikosti (např. velikost obrazu 20 × 20 cm) z běžné pozorovací vzdálenosti (cca 60 cm) a použitelný na projekčním plátně. Sledujte vliv hloubky ostrosti na stereoskopický vjem.

Tereza Kropáčová (přidáno 31. 10. 2016)

Parametry snímání fotografie:
velikost scény
vzdálenost kamery od scény 20 cm
mezikamerová vzdálenost 12 mm
optické osy objektivů rovnoběžné (posun kamery na pojezdu rovnoběžně se scénou)
crop factor 1.6 (Canon 550D), f = 60 mm, clona = f/18, ISO 100, čas 1 s

Komentář autorky: Toto zadání jsme též nafotografovaly během přednášky společně s Katkou Růžičkovou. Obě jsme si vzaly podkladové snímky domů s tím, že se každá pokusí podle sebe vytvořit 3D iluzi. Mně se nejvíce plastický jevil snímek složený ze snímků s největší mezikamerovou vzdáleností. Když jsem zkoušela spojit snímky jen s 5 mm rozdílem, kámen jsem viděla jako 2D obraz.

Komentář PL: Fotografie je v rámci možností povedená. Kvůli značné ohniskové vzdálenosti makroobjektivu (96 mm po přepočtu na full-frame) nebude plastičnost nikdy úplně dobrá. Zajímavý je posun iluze před obrazovku (nulovou disparitu má zadek kamene, jeho zbytek je tedy před obrazovkou). Posun před obrazovku šlo udělat proto, že zbytek scény je černý a nemají jak vzniknout nechtěně velké disparity. Díky posunu je iluze prostorovosti velmi pěkná.

Úkol 7

Vyfotografujte scénu s extrémní hloubkou, tj. drobný předmět blízko objektivu a vzdálené pozadí. Snažte se docílit plné plasticity jak popředí, tak pozadí. To nepůjde asi jinak než fotomontáží: stereofotografií popředí s jistým postavením kamer, stereofotografií pozadí s jiným postavením kamer a montáží.

Kateřina Růžičková (přidáno 9. 11. 2016)

Parametry snímání fotografie:
velikost scény chybí
vzdálenost kamery od scény chybí
mezikamerová vzdálenost 30 mm knihy, 20 mm budovy
orientace optických os fotoaparátů chybí
full-frame (Canon 5D), f = 50 mm

Komentář autorky: Možná by si obrázek zasloužil ještě větší hloubku ostrosti co se vzdálených budov týče. Každopádně mi na pohled přijde pohodlný, i když mi chvilku trvalo, než jsem si zvykla na obojí ostrost (jak knížek, tak budov).

Komentář PL: Obrázek je celkem použitelný, ale šlo jej udělat lépe. Radiátor v popředí už se dost pere s rámem obrazu; navíc jsme si říkali, že periodické struktury (mřížky, proužky apod.) obecně dělají ve 3D neplechu. Asi by bylo vhodnější posunout radiátor blíž k rovině obrazovky, tedy knihy více do hloubky.

Dost mě přakvapuje, že mezikamerová vzdálenost použitá při fotografování budov je menší než při fotografování knih. To nedává moc smysl. Naopak u budov vzdálených několik desítek metrů bych očekával mezikamerovou vzdálenost podstatně větší, např. 100 mm nebo více. Teď je na budovách v popředí disparita asi 0,5 % šířky obrazu, v pozadí asi 0,7 % šířky obrazu, tedy prakticky stejná. Proto nepůsobí budovy kdovíjak plasticky.

(Nutno říct, že autorka se do fotografie pustila samostatně, bez předchozího vysvětlení na přednášce. Se znalostmi z ní by možná dopadl snímek lépe.)

Tereza Kropáčová (přidáno 30. 11. 2016)

Parametry snímání fotografie popředí:
velikost scény cca 1,5 m
vzdálenost kamery od scény chybí
mezikamerová vzdálenost 60 mm
posun kamery na stativu rovnoběžně se scénou
crop factor chybí, f = 18 mm, clona f/5,6, ISO 400, čas 1/30 s

Parametry snímání fotografie pozadí:
velikost scény cca 20 m
vzdálenost kamery od scény 1,5 m
mezikamerová vzdálenost 200 mm
posun kamery na stativu rovnoběžně se scénou
crop factor chybí, f = 18 mm, clona f/5,6, ISO 400, čas 1/60 s

Komentář autorky: Fotografie je výsledkem koláže dvou snímků s rozdílnou mezikamerovou vzdáleností. Vybrala jsem plochu oken u snímku s malou mezikamerovou vzdáleností a nahradila jí tou ze snímku s velkou mezikamerovou vzdáleností. Tím jsem docílila plasticity po celé ploše fotografie. Myslím si, že snímek ani nijak výrazně pohled očí neruší a jeho pozorování, alespoň pro mě, je bezproblémové.

Komentář PL: Fotografie se povedla. Největší disparita je na špičce stromku v pravé horní části okna; je asi 2,5 % výšky obrazu, což je na hranici snesitelnosti. Díky malému kontrastu stromku ale není disparita příliš rušivá. Za zmínku stojí, že disparitu obvykle omezujeme asi 3 % šířky obrazu, přičemž předpokládáme, že normální 3-D film má obraz "na šířku". Máme-li fotografii "na výšku", předpokládáme, že vyplňuje celou výšku promítacího plátna, ale celou šířku nezabírá. Pokud si jako základ posouzení vezmeme výšku obrazu a předpokládáme promítací plátno poměru 3 : 2, dostáváme, že disparita by neměla přesáhnout asi 2 % výšky obrazu.

Alternativně můžeme disparity posuzovat v konkrétní pozorovací situaci. Při kontrole jsem se na obrázek díval ze vzdálenosti asi 0,7 m. Již víme, že maximální disparita by neměla přesáhnout 13 × 0,7 = 9,1 mm. Na mém 22" displeji jsem změřil pravítkem maximální disparitu asi 8 mm, což je ve shodě s předchozím odstavcem - disparita je na hraně komfortu.

Martina Havlová (přidáno 5. 12. 2016)

Parametry snímání fotografie popředí:
velikost scény: několik cm
vzdálenost kamery od scény 30 cm
mezikamerová vzdálenost 30 mm
orientace optických os fotoaparátů chybí
full-frame, parametry expozice chybí

Parametry snímání fotografie pozadí:
velikost scény "nekonečno"
vzdálenost kamery od scény 30 m
mezikamerová vzdálenost 150 mm
orientace optických os fotoaparátů chybí
full-frame, parametry expozice chybí

Komentář autorky: Jako všichni ostatní jsem zvolila scénu u okna, abych měla daný rám, kde budu moci provést montáž. Nejprve jsem nafotila pozadí (levý a pravý snímek bez předmětu v popředí) - zahradu, která byla od fotoaparátu vzdálená asi 30 metrů. Volila jsem větší mezikamerovou vzdálenost - 15 cm. Poté jsem nafotila scénu s drobným předmětem v popředí, který byl od fotoaparátu vzdálen asi 30 cm. Mezikamerovou vzdálenost byla v tomto případě 3 cm. Ve stereophotomakeru jsem vytvořila stereoskopický snímek pro pozadí a popředí a ve photoshopu jsem je složila do jednoho. Výsledná fotografie mi ničím nevadí (možná odlesk na postavičce může být nepříjemný), jen 3D efekt není moc výrazný.

Komentář PL: Upřímně řečeno, nic moc. Samotná fotografie popředí (panenky) není moc dobrá. Její nasvícení je velmi ploché, vypadá to, jako by byla utopena ve stínu a poté Photoshopem razantně zesvětlena. Drobné odlesky se mezi levým a pravým pohledem dost liší, čímž vznikají falešné disparity. Navíc to vypadá, jako by osy fotoaparátů nebyly rovnoběžné. Jelikož ale neznám rozměry figurky ani použitou ohniskovou vzdálenost, můžu jen těžko odhadnout, kde se stala chyba.

U fotografie pozadí je dost nešťastné, že jste si neotevřela okno. Nějaká špína na okenním skle je tak vidět v pravém, ale ne v levém snímku. Dále je dost nepříjemné, že pozadí je rozostřené a s dost velkými disparitami (asi 5% šířky obrazu). Rozostřené pozadí se dá ve 3D tolerovat jen tehdy, jde-li o nevýraznou a nedůležitou část snímku. Vám ale rozostřené pozadí zabírá 75% plochy snímku, takže nemůže být řeč o "nevýraznosti" a "nedůležitosti". Navíc, ani rám okna v popředí na sebe nijak pozornost nestrhává.

Sám jsem se snažil několik desítek minut snímek vylepšit, ale bez výsledku.

Na druhou stranu, snímek zmenšený na pár centimetrů na šířku (viz miniatura výše) je docela dobrý.

Markéta Felberová (přidáno 19. 12. 2016)

Parametry snímání fotografie:
velikost scény chybí
vzdálenost kamery od scény chybí
mezikamerová vzdálenost 20 mm svíčka, 25 mm dům
orientace optických os fotoaparátů chybí
crop factor 1.6 (Nikon D3100), f = 34 mm, clona = f/4,2

Komentář autorky: Fotografie se mi zdá na pohled příjemná a nic mě neruší. Přijde mi, že dům v pozadí má slabší 3D efekt, proto je celková fotografie na pohled vyrovnaná. V pozadí mám okna křivá, díky kouři, který šel z komína, proto jsem pozadí fotografie fotila vícekrát.

Komentář PL: Snímek je bezproblémový, ale až na hloubku ostrosti nemělo smysl dělat fotomontáž. Mezikamerová vzdálenost 20 mm pro popředí je přiměřená, ale pro fotku domů v pozadí zjevně nedostatečná. K plastickému podání domů to chtělo násobně větší vzdálenost, odhadem třeba 100 mm.

Úkol 8

Vyfotografujte scénu obsahující méně obvyklé optické jevy (odrazy v zrcadle, průhled přes skleněné objekty, ostré odlesky atd.) Pozorujte, které jevy 3D svědčí a které ne.

Tereza Kropáčová (přidáno 9. 11. 2016)

Parametry snímání fotografie č. 1:
velikost scény 60 cm
vzdálenost kamery od scény 76 cm
mezikamerová vzdálenost 20 mm
posun kamery na stativu rovnoběžně se scénou
crop factor chybí, f = 28 mm, clona = f/11, ISO 320, čas 1/4 s

Parametry snímání fotografie č. 2, 3:
velikost scény 60 cm
vzdálenost kamery od scény 76 cm
mezikamerová vzdálenost 10 mm (č. 2), 30 mm (č. 3)
posun kamery na stativu rovnoběžně se scénou
crop factor chybí, f = 24 mm, clona = f/11, ISO 320, čas 1/4 s

Parametry snímání fotografie č. 4, 5:
velikost scény 60 cm
vzdálenost kamery od scény 76 cm
mezikamerová vzdálenost 40 mm (č. 4), 30 mm (č. 5)
posun kamery na stativu rovnoběžně se scénou
crop factor chybí, f = 24 mm, clona = f/11, ISO 320, čas 1/4 s

Komentář autorky: Nejlépe mi vyšly snímky s co nejmenší mezikamerovou vzdáleností. Možná jsem zvolila moc komplikovaný objekt, ale chtěla jsem vyzkoušet něco, co by mohlo dělat problémy, jak je napsáno v zadání. Je velice těžké propojit dvě roviny v obraze (realitu, odraz) tak, aby obě působyly dobře plasticky.

Komentář PL: Je nutné si uvědomit, že zrcadlo prodlužuje fotografovaný prostor. V zásadě si musíme představit zrcadlo jako okno do převrácené kopie skutečného světa. Například na snímcích 2 a 3 je v zrcadle vidět i protější roh místnosti, jistě alespoň dva-tři metry vzdálený. Hloubka scény je pak rovna vzdálenosti kamery od zrcadla PLUS vzdálenost nejvzdálenějšího viditelného objektu od zrcadla. V případě fotografií 2 a 3 je tak hloubka scény možná 4 metry, vzdálenosti nejbližšího objektu asi 0,7 m, čili dioptrická hloubka scény je 1,18 dioptrie (= 1/0,7 - 1/4). Jelikož víme, že dioptrická hloubka scény kolem 1 dioptrie je vždy problematická, musíme čekat potíže a volit velmi malou mezikamerovou vzdálenost.

Pozor! Zrcadlově odrážející povrchy jsou všude kolem nás - okenní skla, leštěné povrchy, vodní hladina apod. I tam dochází k prohloubení fotografované scény a tedy potížím. Při 3D fotografování si proto musíme pečlivě všímat případných (i nechtěných) zrcadlových odrazů.

Drobné komentáře:

Kateřina Růžičková (přidáno 9. 11. 2016)

Parametry snímání fotografie:
velikost scény chybí
vzdálenost kamery od scény chybí
mezikamerová vzdálenost 7 mm
orientace optických os fotoaparátů chybí
full-frame (Canon 5D), f = 50 mm

Komentář autorky: Hrála jsem si hodně s kontrastem, ostrým světlem a strukturou zdi i miniodrazem v zrcátku. Díky kontrastu vynikla hezky struktura zdi i její odraz ve vodě, nepřijde mi nijak rušivý, ikdyž jsem si myslela že to dopadne právě naopak. Efekt díky vysokému kontrastu působí už trochu přehnaně na můj vkus. Sklenka působí neuvěřitelně průhledně, hlavně v horní části.

Komentář PL: Obrázek dopadnul dobře; uvedená mezikamerová vzdálenost mi ale připadá divná, při mezikamerové vzdálenosti 7 mm bych čekal výrazně menší rozdíly v levém a pravém snímku. To ale nic nemění na faktu, že obrázky se zrcátky, vodou ve skle apod. obecně vyžadují velmi malé mezikamerové vzdálenosti nebo fotomontáž.

Obrázeku bych vytknul dva neduhy, s kterými se v postprodukci nedá nic dělat. Za prvé: fotky jsou nejspíš snímány z mírně jiné výšky, což je dobře vidět na tečce na zdi za karafou:

Kvůli tomu vznikají v obrazu vertikální disparity, kterým se nejde rozumně vyhnout, viz například okraje papírů před nádobami.

Za druhé, a to je horší, pravý snímek není ostrý.

Pokusil jsem se o jiné zarovnání, které se snaží nepříjemné disparity zmenšit, ale jak píšu, moc se s tím dělat nedá.

Martina Havlová (přidáno 21. 11. 2016)

Parametry snímání fotografie:
velikost scény chybí
vzdálenost kamery od scény 50 cm
mezikamerová vzdálenost 20 mm
osy kamer by měly být v rovině, po neúspěšném focení ze stativu vyfoceno z ruky
full-frame (Canon 5D Mark II), f = 50 mm, clona = f/1,4

Komentář autorky: Fotografie na mě působí dobře, jediný problém by myslím mohly dělat hrany zrcadla, kde už je disparita poměrně velká. Scénu jsem fotila několikrát a nakonec jsem zvolila clonu f/1,4 kvůli odrazům pokoje v zrcadle, které při zavřené cloně nepůsobily dobře. Výslednou fotku jsem zesvětlila.

Komentář PL: Na hranách zrcadla je disparita 1,9 % šířky obrazu, což není málo, ale ještě se považuje za bezpečnou hodnotu. Největší disparita je na světlém odrazu v pravém zrcátku nahoře, tam je asi 4,5 % šířky obrazu. Naštěstí jste vzdálené pozadí natolik rozostřila, že odraz není tolik rušivý. Bývalo by ale lepší, kdyby tam ten odraz vůbec nebyl. Chválím zesvětlení fotografie, bez něj působí snímek myslím hůř (viz ukázka).

Markéta Felberová (přidáno 19. 12. 2016)

Parametry snímání fotografie:
velikost scény 30 cm
vzdálenost kamery od scény 40 cm
mezikamerová vzdálenost 20 mm
orientace optických os fotoaparátů chybí
crop factor 1.6 (Nikon D3100), f = 24 mm a 18 mm, clona = f/3,5

Komentář autorky: V první fotografii (24 mm) mi odraz v zrcadle není na první pohled příjemný, proto jsem zkusila zátiší vyfotografovat s menší mezikamerovou vzdáleností a s méně odrazy v zrcadle. Druhý snímek mi přijde o trochu lepší.

Komentář PL: Škoda, že neznáme mezikamerovou vzdálenost druhého pokusu... V každém případě je vidět, že zrcadlo značně prodlužuje hloubku scény a mezikamerovou vzdálenost musíme dělat spíš malou. U obou obrázků by stálo za to přistrčit stojan zrcadla trochu blíž obrazovce - tím by se celkově zmenšily disparity a obrázky by byly příjemnější (ale i teď jsou OK). Na obrázku f = 24 mm je v zrcadlovém odrazu trochu mrzutý dotyk džbánu s rámem zrcadla - ale není to nic, co by obrázek výrazně poškozovalo.

Karolína Oliveriusová (přidáno 2. 1. 2017)

Parametry snímání fotografie:
velikost scény 40 cm
vzdálenost kamery od scény 80 cm
mezikamerová vzdálenost chybí
orientace optických os fotoaparátů chybí
crop factor 1.5 (Nikon D7000), f = 25 mm, clona = f/8

Komentář autorky: Fotky jsme přefocovala, jelikož se mi zdálo, že karafa na světlém pozadí létá. Ve finále jsem udělala pár drobných úprav ve photoshopu kvůli rušivým okrajům.

Komentář PL: Verze 1 je velmi dobrá. Karafa "létá" asi proto, že stojí na zrcadle, v němž se celá scéna prostorově odráží a pokračuje do hloubky. Není to tedy chyba, ale přirozené chování zrcadla. Pokud to vadí, lze efekt mírně potlačit posunutím obrázků vůči sobě, aby měl obraz v místě dotyku karafy se zrcadlem nulovou disparitu, viz níže.

Druhá verze snímku má už dost velké disparity, a to jak v přímo viditelné scéně, tak v zrcadlovém odrazu. Rozhodně ji nedoporučuji.

Zpět na hlavní stránku.