KVU / UF3D
3D fotografie a alternativní techniky ve fotografii

Zpracování samostatných úloh 2015/2016

V odevzdaných snímcích je samozřejmě spousta technických chyb, což se ale při prvním setkání s 3D snímáním dá očekávat. Podstatné je chyby si uvědomit a podruhé je neudělat. Studenti, kteří mi odevzdávali úkoly postupně, se v technice 3D snímání zjevně zlepšovali. Ti, kteří pracovali stylem "nafotím všechno najednou", typicky dělali všude stejné chyby. Poučení: na 3D snímání není nic těžkého, ale bez trpělivého zkoušení a opravování vlastních chyb se dá těžko zvládnout.

Snažil jsem se všechny obrázky komentovat. Mé názory se ale nesmí brát dogmaticky - každý člověk vnímá 3D jinak a pokud například píšu, že disparita je pro mě na hranici snesitelnosti, neznamená to, že někdo jiný nebude mít odlišný názor. Na druhou stranu 3D obraz by měl být připraven tak, aby jej vnímal dobře pokud možno každý. Proto je vhodné moje komentáře minimálně vzít v potaz.

Úkol 1

Vyfotografujte hlavu (případně bustu v životní velikosti). Snažte se o takové nastavení kamer, aby byl stereoskopický obraz dobrý na monitoru běžné velikosti (např. velikost obrazu 20 × 20 cm) z běžné pozorovací vzdálenosti (cca 60 cm). Prověřte vliv měkkého a tvrdého nasvětlení. Prověřte vliv pozadí s kresbou a bez kresby.

Pavlína Cuřínová

Parametry snímání: vzdálenost kamery od scény 60 cm, mezikamerová vzdálenost 63 mm, optické osy kamer jsou rovnoběžné, ISO 800, čas 1/320, clona 5.6

Komentář autorky: Objekt na hladkém pozadí působí lépe, než objekt na strukturovaném pozadí.

Komentář PL: Fotografie s hladkým pozadím skutečně působí lépe. Hlavním důvedem horšího výsledku členitého pozadí je jeho značná disparita - oči už mají problémy se přizpůsobit. Obrázek s hladkým pozadím tím neduhem netrpí, protože se oči nemají na hladkém pozadí čeho chytit. Sice nevzniká nepříjmný vjem, ale pozadí také není pevně usazeno v prostoru. Poučení: je-li nezbytné, aby bylo pozadí hodně daleko (více než umožňuje rozumná disparita), je lepší, když bude hladké.

Martin Procházka

Parametry snímání: chybí

Komentář autora: chybí

Komentář PL: Obrázek se složitým pozadím je pro mě na hranici snesitelnosti. Problémem je příliš velká disparita pozadí - když se snažím, dokážu se na něj zaměřit, ale musím se snažit. Sledování obrázku s jednoduchým pozadím je bezproblémové. Na druhou stranu při pohledu na jednoduché pozadí neumím určit, zda je před displejem nebo za ním, což ovšem není zdaleka takový problém jako přílišná disparita v snímku č. 1. Poučení: je-li nezbytné, aby bylo pozadí hodně daleko (více než umožňuje rozumná disparita), je lepší, když bude hladké.

Tomáš Binter

Parametry snímání: vzdálenost od scény 80 cm (čisté poz.) - 90 cm (členité poz.), mezikamerová vzdálenost 65 mm, f=50mm, f/4

Komentář autora: U první verze působí objekt prostorově. Bohužel vzhledem k příliš vzdálenému pozadí = hloubce scény nejsem schopen sledovat disparitu zadního plánu a výsledek nepůsobí příliš příjemně. U druhé verze byla kamera ještě blíž, což způsobilo zřejmě příliš velkou disparitu. Naproti tomu čistě bílé pozadí neposkytuje žádné další vizuální vodítko a tak fotka prostorově nepůsobí vůbec.

Komentář PL: Nelze než souhlasit s autorem. Autor udělal chybu, která se může snadno stát: ve snímku s čistým pozadím je prohozeno levé a pravé oko. Nepřišel jsem na to hned, nejdřív jsem si myslel, že obrázek působí divně proto, že jedno oko vidí levou zadní nohu stolku, zatímco druhé ne. To je samozřejmě potíž, kterému je dobré se vyhnout, ale zásadním problémem je samozřejmě prohození očí. Srovnejte vjem s obrázkem níže. Chyba mi připadala natolik podnětná, že jsem ji zařadil i sem.

Kateřina Dvořáková

Parametry snímání: Vzdálenost fotoaparátu od objektu je 60 cm, další parametry chybí

Komentář autorky: Musím uznat, že se mi při pohledu na fotografie nedělá špatně a přijde mi, že působí dobře a 3D efekt je na nich správně vidět.

Komentář PL: Všimněte si poměrně značných vertikálních disparit v obou obrázcích. Jistá velikost vertikální disparity se dá tolerovat, nicméně je dobré zvyknout si co nejvíc ji potlačovat. Pokud anaglyf děláte v Photoshopu, je vhodné zkusit zahýbat vrstvami i nahoru-dolů a pokusit se vertikální disparitu minimalizovat. Pokud používáte StereoPhotoMaker a jeho funkci Auto-align, je vertikální disparita potlačena automaticky.

I přes jistou vertikální disparitu jsou oba obrázky i pro mě bezproblémové. Chválím, že jste vybrala podložku (stůl?) bez textury. Tím eliminujete potenciální problémy s disparitou v blízkém popředí. V obrázku s jednobarevným pozadím jste poměrně nevhodně zvolila (asi) červené pozadí. Velké plochy primárních barev jsou v anaglyfu vždy problematické, protože jedno oko uvidí plochu dobře, zatímco druhé ne. Lepší by bylo neutrálnější pozadí, nebo pozadí žluté (R+G) či fialové (R+B). V obrázku s jednobarevným pozadím je poměrně nevhodně (ale to je věc vkusu) nulová disparita někde poblíž podstavce busty. Tak se zdá, že celá busta předstupuje před obrazovku, čili na celé bustě (tj. jediném motivu snímku) je rozpor mezi vergencí a akomodací oka. Obvykle je lepší, když má nulovou disparitu nejvýznamnější část snímku - podobně jako při focení portrétu ostříte na oči, je vhodné ve 3D dát očím (nebo jejich okolí) nulovou disparitu, pokud to kompozice zbytku snímku umožňuje, viz ukázka:

V obrázku s členitým pozadím děláte stejnou chybu jako vaši kolegové - zapomínáte, že vzdálené pozadí vám zvětšuje největší disparitu ve snímku a může potenciálně celý snímek zničit. Naštěstí jste volila separaci kamer tak malou, že i členité pozadím má disparitu pohodlně malou. Navíc není moc dobře osvětlené, takže případné velké disparity by snad tolik nerušily. Až budete dělat další úkoly, kde se říká "hloubka scény srovnatelná s velikostí objektu" apod., musíte uvažovat jak úplné popředí snímku, tak úplné pozadí! V obrázku s členitým pozadím si dále všimněte, jak na rozdíl od snímku s jednolitým pozadím je nyní busta pevně usazena v prostoru - u jednolitého pozadí jsme kvůli absenci disparity nebyli schopni určit jeho polohu v prostoru, a tím nebylo moc jasné, kde busta je. Teď dokážeme jasně vidět, že skříňky jsou vzadu, busta před nimi, celé vnímání prostoru se výrazně zlepšilo.

Zuzana Fedorová

Parametry snímání: vzdálenost kamery od scény 1.7 m, mezikamerová vzdálenost 63 cm, osy kamer rovnoběžné, ohnisková vzdálenost: 50 mm (není fullframe!), ISO 1600, čas 1/30, clona 10

Komentář autorky: Pri fotografii s hladkým pozadím nie je 3D efekt až tak výrazný ale mám pocit, že je stále citeľný.

Parametry snímání: vzdálenost kamery od scény 1.3 m, mezikamerová vzdálenost 63 cm, osy kamer rovnoběžné, ohnisková vzdálenost: 50 mm (není fullframe!), ISO 1600, čas 1/30, clona 10

Komentář autorky: Snímok s členitým pozadím na mňa pôsobí oveľa lepšie a priestorovejšie. Porovnávala som to s vecami svojich spolužiakov na stránkach. Pripadá mi, že sú na tom moje snímky s vertikálnou disparitou podobne, ako v prípade Kateřiny Dvořákové a že je to ešte v miery tolerancie.

Komentář PL: Oba snímky trpí stejným neduhem. Připomeňme si, že k 3D vjemu je nutné vnímat disparity. Čím je obrázek tmavší a méně kontrastní, tím hůře jsou vidět. Ve snímcích je navíc situace komplikovaná volbou předmětu - busta sama je dost tmavá. V takové situaci je nutné snažit se o co nejkontrastnější snímky. Jako příklad jsem oba snímky jednak zesvětlil, jednak co nejvíc zvednul gradaci v tmavě šedých tónech, aby busta vyšla co nejkontrastnější.

Ve snímku s čistým pozadím je disparita bez problému. Zejména v zesvětlené verzi prakticky mizí pozadí, takže případná velká disparita na rozhraní "zdi" a "podlahy" je téměř nepostřehnutelná. Myslím, že snímku by prospělo použít kratší ohniskovou vzdálenost (např. 35 mm) a přiblížit se k objektu; pak by busta mohla být "kulatější". Ale i takhle je to OK.

Ve snímku s členitým pozadím už jsou disparity poměrně značné. Nedělá mi potíže se na snímek dívat, ale je to na hraně pohodlnosti. Jestliže se změnila vzdálenost kamery od scény z 1.7 m na 1.3 m, chtělo to mírně zmenšit mezikamerovou vzdálenost. Drobnou nepříjemností je dotyk vodováhy na polici s bustou - levé oko vidí vodováhu celou, pravé ne. Lepší by bylo, kdyby obě oči viděly zákryt.

Mimochodem, je vhodné používat funkci Autoalign ve Stereophoto Makeru - v původních snímcích byly vzájemně pootočené pohledy levého a pravého oka. Sice jen trochu, ale každá korekce je dobrá.

Martin Šnajdr

Parametry snímání: chybí

Komentář autora: První jsem fotil lebku na čistém pozadí. Je fajn, že se tam nemusí člověk příliš starat o disparitu pozadí, které mi u druhé fotky ("s nepořádkem v pozadí") dělala problém. Fotka na čistém pozadí pro mě funguje docela bez problémů, asi není tak úplně hluboká, jak jsem si představoval, ale myslím, že 3D efekt je zde patrný. Obě fotografie jsem fotil přibližně na 50mm ohnisko. U fotky s nepořádkem v pozadí je disparita velká, přestože jsem se snažil nepohnout s fotoaparátem příliš - víceméně jsem vycházel z té mezikamerové vzdálenosti 6cm. Disparita pozadí i popředí je docela na hraně, chtělo by to přefotit.

Komentář PL: Fotka na čistém pozadí je víceméně OK a jako první pokus o 3D dopadla nad očekávání dobře. Jistě by šla zlepšit, ale to je předmětem dalších úkolů - následující tipy tedy nejsou kritika, ale konstruktivní rady. Za prvé je vhodné obrázky dobře spasovat - všimněte si, že výrazná vodorovná hrana konce stolu je jinak natočená v levém a pravém snímku. Za druhé je vhodné umisťovat centrum pozornosti přibližně do roviny obrazovky - tam mají oči nejméně problémů se sledováním. Srovnejte si 3D vjem s mou úpravou níže. Za třetí, ohnisko 50 mm už začíná potlačovat plastičnost. Asi by bylo vhodnější fotografovat s kratším ohniskem a příslušně upravenou mezikamerovou vzdáleností, ale to už je "vyšší dívčí".

Druhou fotku nemá smysl moc komentovat, disparita v pozadí je moc velká. Důvod: příliš velká mezikamerová vzdálenost a asi i příliš velká hloubka scény.

Parametry snímání: mezikamerová vzdálenost 63 mm, f = 35 mm

Komentář autora: Přepracoval jsem fotografii lebky na členitém pozadí. Lebku jsem umístil 1 až 1.5m před knihovnu, takže jsem trošku ubral na hloubce scény - tudíž jsem si mohl dovolit klasickou mezikamerovou vzdálenost 63 mm, aniž bych se musel obávat přílišné disparity pozadí. Jediný problém, který zde vidím, je stolička vlevo, kde je disparita už na hraně. Ohnisko bylo okolo 35 mm - aby nedocházelo k takovému zploštění celé scény.

Komentář PL: Výsledk je podstatně lepší než předchozí pokus s členitým pozadím. Jen je škoda té zbytečné vertikální disparity, mimořádně viditelné na nálepce v pravé horní části stolu. Jelikož je nejdůležitějším objektem lebka, stálo by také za zvážení posunout ji více do roviny plátna. Srovnejte s rychlou úpravou ve StereoPhotoMakeru, všimněte si zejména podání zmíněné nálepky na stole:

Úkol 2

Vyfotografujte objekt velký několik metrů (např. automobil, stůl s židlemi apod.) ve scéně s hloubkou srovnatelnou s velikostí objektu. Snažte se o takové nastavení kamer, aby byl stereoskopický obraz dobrý na monitoru běžné velikosti (např. velikost obrazu 20 × 20 cm) z běžné pozorovací vzdálenosti (cca 60 cm). Prověřte vliv ohniskové vzdálenosti objektivu, resp. podání perspektivy objektivem.

Pavlína Cuřínová

Parametry snímání: vzdálenost kamery od scény 2.5 m, mezikamerová vzdálenost 25 cm, ohnisková vzdálenost: 18-24-35 mm, ISO 800, čas 1/200, clona 7.1

Parametry snímání: vzdálenost kamery od scény 5 m, mezikamerová vzdálenost: 50 cm, ohnisková vzdálenost 18-24-35 mm, ISO 800, čas: 1/200, clona: 7.1

Komentář autorky: Špatný 3D vjem byl při vzdálenosti kamery od scény 2,5 m, při separaci kamer 25 cm a ohnisku 24 mm, kdy byla u opěradla pravé židle příliš velká disparita. Stejně tomu bylo při vzdálenosti kamery od scény 5 m, při separaci kamer 50 cm a ohnisku 18 mm, kdy byla velká disparita v levém horním rohu.

Komentář PL: Díra v plotu v pozadí je krajně nepříjemná - každé oko vidí skrz ni něco jiného a v 3D vjemu to to hodně ruší. Disparita stolku je dost divoká. Nejlépe se mi sleduje obrázek ze vzdálenosti 5 m, ohnisko 18 mm - až na trávník dole, kde je disparita příliš velká. Poučení: "hloubka scény" zahrnuje vše od úplného popředí do úplného pozadí. V této scéně je hloubka větší než velikost objektů, proto 3D vjem nefunguje na celé ploše snímku.

Martin Procházka

Parametry snímání: vzdálenost stolu od pozadí je délka stolu, vzdálenost kamery je stejná délka jako délka stolu, clonové číslo 9, ohnisková vzdálenost 18-24-35 mm

Komentář autora: Nejlepší fotografie mi přijde s 24 mm. Na fotografii 35 mm se moc nepovedla židle v popředí. Podle mého kvůli tomu, že jsem pracoval jen s délkou stolu a ne s délkou celého kompletu (stolu a židlí).

Komentář PL: Pro mě je nejlepší fotografie 18 mm, ale i ta má na mě dost velké disparity a její sledování mi činí potíže. Autor má pravdu, že hloubka scény se musí uvažovat od úplného popředí (polštář na gauči) až do úplného pozadí (záclona); hloubka scény je tedy asi 3x větší než velikost stolu s židlemi. To vede vždy k problémům. Jak je vidět, s větší ohniskovou vzdáleností roste i disparita; proto je nutné se zvětšením ohniskové vzdálenosti např. zmenšit mezikamerovou vzdálenost. Pozor také na silný odlesk vzadu na oknu - ve 3D působí hodně rušivě tak jako vše, kde je velký kontrast.

Tomáš Binter

Parametry snímání: vzdálenost od scény 5 m, mezikamerová vzdálenost 80 mm, f = 17-30-40 mm, f/10

Komentář autora: Stejná mezikamerová vzdálenost funguje jinak u různých ohnisek. Nejlépe na mne působí verze ze 17mm objektivu, všechny plány jsou vizuálně oddělené. Bohužel na každý levý snímek se dostal reklamní poutač, který na pravém není a to působí rušivě (trčí z levé strany komína)

Komentář PL: Napřed si uvědomme, že představené snímky nesplňují parametry zadání 2: "objekt velký několik metrů ve scéně s hloubkou srovnatelnou s velikostí objektu". Hloubka scény na uvedených snímcích je i několik set metrů - hloubka scény je vzdálenost od nejbližšího zřetelného objektu na fotce (např. dlaždice v popředí) k nejvzdálenějšímu (obchoďák). Velká hloubka fotografování ve 3D spíš komplikuje. Proto je ve všech uvedených snímcích obtížné uhlídat disparitu - buď je moc velká v popředí, nebo v pozadí. Situaci navíc komplikuje dlažba s pravidelnou strukturou - zatímco mozek si dokáže snadno spojit komín z levého a pravého obrázku ve 3D vjem, má těžkou práci s přiřazením, která dlaždice z levého snímku patří ke které dlaždici v pravém snímku. Navíc je ve všech třech obrázcích dlažba vystrčená před obrazovku, čímž koliduje s dolním rámem obrazovky.

Na druhou stranu musím přiznat, že v žádném obrázku není disparita tak velká, aby mi byla vysloveně nepříjemná. Fotka s f=17 mm působí docela dobře až na úplné popředí. Poučení: při použití hodně širokých objektivů je velká šance, že se do snímku dostane extrémní popředí, což nebude dělat dobrotu. Chce to buď vybrat takovou scénu, kde se to nestane, nebo volit delší ohnisko. S větší ohniskovou vzdáleností ale porostou disparity, což je nutné nějak kompenzovat (zmenšením mezikamerové vzdálenosti nebo odjezdem kamer, případně kombinací obou manévrů). Pro názornost se podívejte na snímek níže, který je udělán z fotek f=17 mm, ale rušivé popředí je odříznuto.

Kateřina Dvořáková

Parametry snímání: vzdálenost 18-24-35 mm, vzdálenost od stěny stejná jako šířka "instalace"; ostatní parametry chybí

Komentář autorky:Myslím si, že nejlépe působí fotografie 3, tedy ta s f = 35 mm. Také si myslím, že problém je trochu v dřevěné struktuře malé židle, která při pozorování ve 3D hází takové jakoby žíhání a vlnění.

Komentář PL: Deštníky v pozadí na snímku 1 už mají celkem velkou disparitu, ale pro mě je stále akceptovatelná. Škoda, že na snímcích 2 a 3 ta špička deštníku zůstává. Zatímco snímky 1 a 2 jsou zjevně z jednoho místa, pro snímek 3 se nejspíš změnila i vzdálenost kamery od židlí; tak můžeme snímek 3 težko srovnávat s ostatními. Jinak mi připadají všechny snímky bezproblémové. Sám bych preferoval snímek 2, protože tam je židle pevně usazena v prostoru; na snímku 3 se oči nemohou kvůli jednolitému ozadí od ničeho odpíchnout a kousek skříně vpravo už to nezachrání.

Martin Šnajdr

Parametry snímání: f = 28/35/50 mm, další parametry chybí

Komentář autora: Ze všech tří fotografií na mě působí nejlépe ta focená na nejkratší ohnisko. Důvod je prostý - zachycuje většinu scény a tak člověka nejvíce vtahuje do prostoru. Delší ohniska scénu zplošťují. Zajímavá je disparita mého odrazu v zrcadle. Je samozřejmě příliš velká a bylo by třeba úprav ve photoshopu. Na druhou stranu mi tam vlastně tato chyba nevadí, tak nějak ozvláštňuje scénu a musím říct, že na mě docela působí jako opravdový odraz v zrcadle.

Komentář PL: Souhlasím, snímek f = 28 mm je nejzdařilejší, hlavní důvod ale vidím trochu jinde. Zbylé dva snímky, ačkoliv jsou technicky víceméně v pořádku, totiž obsahují minimum vodítek, jimiž se orientujeme v prostoru. Zatímco první snímek obsahuje výraznou lineární perspektivu, zejména třetí snímek má prakticky plochou kompozici. Navíc je v druhém a třetím snímku spousta konfliktů s rámem, které 3D vjem dále likvidují. Poznámka na okraj: postřeh se zrcadlem je dobrý a na zrcadlové odrazy se musí dávat pozor. Bohužel se na ně musí dávat pozor při snímání, Photoshop už obvykle nic nezmůže.

Úkol 3

Vyfotografujte několik menších objektů (např. míčů) ve scéně s hloubkou srovnatelnou s velikostí objektů. Snažte se o takové nastavení kamer, aby byl stereoskopický obraz dobrý na monitoru běžné velikosti (např. velikost obrazu 20 × 20 cm) z běžné pozorovací vzdálenosti (cca 60 cm). Prověřte vliv mezikamerové vzdálenosti, resp. různé kombinace mezikamerová vzdálenost / vzdálenost kamery od objektu / ohnisková vzdálenost objektivu.

Pavlína Cuřínová

Parametry snímání (bok): vzdálenost kamery od scény 60 cm, mezikamerová vzdálenost 63 mm, ohnisková vzdálenost 18-24-55 mm, ISO 800, čas 1/320, clona 5.6

Parametry snímání (bok): vzdálenost kamery od scény 100 cm, mezikamerová vzdálenost 100 mm, ohnisková vzdálenost 18-24-55 mm, ISO 800, čas 1/320, clona 5.6

Parametry snímání (anfas): vzdálenost kamery od scény 100 cm, mezikamerová vzdálenost 100 mm, ohnisková vzdálenost 18-24-55 mm, ISO 800, čas 1/320, clona 5.6

Komentář autorky: Nejlepší výsledky byly u vzdálenosti kamer 60 cm, při separaci 6,3 cm a ohnisku 18 mm; vzdálenosti kamer 1 m, separaci 10 cm a ohnisku 18 mm u bočního pohledu; vzdálenosti kamer 1 m, separaci 10 cm a ohnisku 18 mm při pohledu ánfas. U ostatních záběrů začala vznikat značná disparita v různých částech snímku (zejména vepředu obrazu).

Komentář PL: Nejlepší je skutečně snímek pro vzdálenost kamer 60 cm a ohnisko 18 mm, ale jen proto, že ostatní jsou pro svou velkou disparitu prakticky nepoužitelné.

Martin Procházka

Sada 1, parametry snímání: vzdálenost od prostředního předmětu 30 cm, mezikamerová vzdálenost 30 mm, ohnisková vzdálenost 18-24-35 mm, clona 1.8

Sada 2, parametry snímání: vzdálenost od prostředního předmětu 40 cm, mezikamerová vzdálenost 40-60 mm, ohnisková vzdálenost 35 mm, clona 5

Sada 3, parametry snímání: vzdálenost od prostředního předmětu 18 cm, mezikamerová vzdálenost 20-50 mm, ohnisková vzdálenost 18 mm, clona 5

Komentář autora: chybí

Komentář PL: Pěkné příklady vlivu nastavení kamer na 3D vjem. První sada obrázků mi nedělá problémy i přesto, že např. na pozadí u snímku 35 mm je celkem velká disparita - to proto, že obraz je tam hodně rozmazaný. Na druhou stranu je celkem nepříjemné, že divák sice může očima "zaostřit" na medvěda, ale obraz zůstane rozmazaný. Proto preferuji obrázky s větší hloubkou ostrosti.

V druhé sadě jednoznačně vítězí obrázek s menší mezikamerovou vzdáleností (ten první). V druhém jsou disparity nepříjemně velké.

Mimořádně zajímavé je srovnání prostředního obrázku ze sady 1 (24 mm) s prvním obrázkem ze sady 2 (40 mm) . Oba zabírají objekty přibližně stejně velké. V obrázku z druhé sady je kamera dál, ohnisková vzdálenost je větší, mezikamerová vzdálenost je o něco větší. Všimněte si, jak se obraz v druhé sadě vlivem větší ohniskové vzdálenosti zploštil - vypadá to, že scéna není tak hluboká. K dosažení stejného vjemu hloubky by možná stačilo ještě trochu zvětšit mezikamerovou vzdálenost, ale 60 mm už bylo moc.

Ve třetí sadě opět vede snímek s menší mezikamerovou vzdáleností. Opět je velmi zajímavé srovnat podání hloubky mezi prvním obrázkem sady 2 a prvním obrázkem sady 3. Oproti obrázku ze sady 2 má obrázek ze sady 3 menší ohniskovou vzdálenost, kamera je blíž a mezikamerová vzdálenost je menší. Celkově se prostor protáhnul do hloubky.

Tomáš Binter

Parametry snímání:
V1 – vzdálenost od scény 20 cm, mezikamerová vzdálenost 20 mm, f = 17 mm, f/11,
V2 – vzdálenost od scény 43 cm, mezikamerová vzdálenost 45 mm, f = 36 mm, f/11
V3 – vzdálenost od scény 100 cm, mezikamerová vzdálenost 100 mm, f = 85 mm, f/8

Komentář autora: Různá ohniska, snažil jsem se u všech zachovat podobnou velikost prostředního objektu. Nejlépe působí varianta ze 17mm širokáče. U ostatních jakžtakž funguje prostorovost prostředního objektu, ostatní jsou ale už mimo stravitelnou disparitu. Záleží na hloubce scény a mezikamerové vzdálenost - pro výpočet je asi třeba brát všechny objekty jako jeden velký.

Komentář PL: Ano, kvůli disparitám je nutné uvažovat nejbližší a nejvzdálenější objekt. Na všech snímcích je v popředí tak velká disparita, že celou fotku znehodnocuje. I tak si ale povšimněte, jak větší ohnisková vzdálenost vede ke zplošťování scény (rozdvojka se jeví blíž a blíž kouli).

Kateřina Dvořáková

Parametry snímání: chybí

Komentář autorky: V tomto cvičení na mne nejlépe působí obrázek 2. Bohužel parametry jsou nenávratně ztraceny. Zde jsem se snažila vyzkoušet si pohled více zepředu, ze shora a také jsem si hrála s jasem.

Komentář PL: Obrázky 1 a 3 jsou špatné, protože je u nich špatně nastavený posuv mezi levým a pravým obrazem. Jelikož neznáme parametry fotografování, není zde celkem co hodnotit. Snad jen lze dodat, že na obrázcích je tak málo detailů a kontrastu, že s nimi lze těžko udělat vynikající 3D vjem.

Zuzana Fedorová

První série

Parametry snímání: vzdálenost od scény 24 cm, mezikamerová vzdálenost 24 mm, f = 15 mm

Parametry snímání: vzdálenost od scény 36 cm, mezikamerová vzdálenost 36 mm, f = 24 mm

Parametry snímání: vzdálenost od scény 100 cm, mezikamerová vzdálenost 100 mm, f = 60 mm

Druhá série

Parametry snímání: ???

Komentář autorky: Z prvej série na mňa najlepšie pôsobí druhý obrázek (f = 24 mm), z druhej je to třetí obrázek (5848). Pri všetkých su však ešte pomerne veľké disparity.

Komentář PL: V první sérii bych dal sám spíš přednost prvnímu snímku (f = 15 mm), ale je to věc vkusu. Druhý je také v pořádku. Je pravda, že disparity nejsou malé; sám mám trochu potíže až u třetího snímku, ale z komentáře autorky je zřejmé, že pro někoho jsou i ostatní dva příliš výrazné.

V druhé sérii bych vybral druhý (5844) nebo třetí (5848) snímek, opět spíš ten plastičtější (tj. 5844). První a poslední snímky už mají disparity moc velké. Poučení: nepřehánět mezikamerovou vzdálenost.

Ve všech snímcích je v pravé horní části rušivé smítko; jelikož je všude na stejném místě, muselo být na snímači. Při vzájemném posunu levého a pravého snímku při tvorbě anaglyfu tam pak vzniká nepříjemná disparita. Poučení: buď čistit snímač, nebo smítka důsledně retušovat.

Martin Šnajdr

Parametry snímání: mezikamerová vzdálenost 60 mm, f = 35/50/70 mm, ostatní parametry chybí

Komentář autora: Bod "otáčení", podle kterého jsem se řídil, leží někde na zadní straně prostředního objektu. Snažil jsem se tedy dosáhnout efektu, kdy objekt zcela vepředu vystupuje směrem k divákovi, objekt uprostřed leží na ploše plátna a objekt vzadu ustupuje směrem od diváka. Nejlépe na mě působí nejkratší ohnisko, jelikož jednotlivé objekty působí samozřejmě nejvíce plasticky. Musel jsem zde ale ve photoshopu pohnout s hranami produktového stolu, jelikož zde docházelo již k velké disparitě. Ta dvě delší ohniska už mi přijdou docela nudná. Na prvním snímku mě baví právě to, jak má člověk trošku nějaké porovnání s pozadím, i když samozřejmě vím, že to pozadí není zcela povedené.

Komentář PL: Všechny snímky jsou pro mě OK. Ve fotografii f = 35 mm se povedlo, že hrana stolu řeže rám obraz přesně v místě, kdy současně leží v rovině plátna. Lineární perspektiva samozřejmě pomáhá ve vjemu prostorovosti. Chybějící textura podložky naopak dojem prostorovosti, zejména v popředí potlačuje.

Snímky f = 50 mm a f = 70 mm jsou zejména kvůli chybějící textuře podložky méně výrazné a ne zcela přirozené. Tím, že jsou objekty ve snímcích různě velké, se ale dá podání prostoru srovnat jen obtížně.

Největším problémem snímku f = 70 mm je značná vertikální disparita v bajonetu vlevo dole. Všimněte si, oč lépe působí obrázek, kde jsou snímky spasovány pečlivěji; soustřeďte se zejména na levou spodní část obrazu. (Ideální je prohlédnout si obrázek samosnantně na černém pozadí.)

Úkol 4

Vyfotografujte objekt velký několik metrů (např. automobil, stůl s židlemi apod.) ve scéně s hloubkou srovnatelnou s velikostí objektu. Výsledek pozorujte jak na běžném monitoru (šířka obrazu 20 cm, pozorovací vzdálenost 60 cm), tak na malém displeji (šířka obrazu 5 cm, pozorovací vzdálenost 30 cm), televizoru (šířka obrazu 60 cm, pozorovací vzdálenost 2-3 m), projekčním plátně (šířka obrazu 3 m, pozorovací vzdálenost 5 m). Hledejte takové nastavení kamer, které poskytuje na všech typech displejů použitelné výsledky.

Pavlína Cuřínová

Parametry snímání: pro plátno, vzdálenost kamery od scény 5 m, mezikamerová vzdálenost 50 cm, ohnisková vzdálenost 24 mm, typ pohledů: nadhled, normální, ISO 800, čas 1/200, clona 7.1

Parametry snímání: pro televizor, vzdálenost kamery od scény 2.5 m, mezikamerová vzdálenost 25 cm, ohnisková vzdálenost 18 mm, typ pohledů: nadhled, normální, ISO 800, čas 1/200, clona 7.1

Komentář autorky: Obraz byl dobrý tehdy, když byl focen z nadhledu. Nejlepší výsledek podle mě bude na projekčním plátně, protože 3D vjem se má testovat na plné velikosti obrazu a se zmenšením obrazu problémy mizí. Tudíž by obraz určený na projekční plátno měl vypadat dobře na všech zbylých typech displejů.

Komentář PL: Všechny obrázky mají v pozadí dost velkou disparitu; sice je dokážu sledovat, ale není to příjemné.

Martin Procházka

Parametry snímání: chybí

Komentář autora: chybí

Komentář PL: Bezproblémový obrázek. Všimněte si, jak velké jsou disparity v popředí a v pozadí, a zkoušejte dělat takové 3D snímky, kde disparita nebude výrazně větší. Obrázek působí dobře i proto, že je velmi členitý a všude vzniká snadno čitelná disparita.

Tomáš Binter

Parametry snímání: vzdálenost od scény 2.5 m, mezikamerová vzdálenost 20-50-90 mm f=34mm, f/10

Komentář autora: Experiment čistě s mezikamerovou vzdáleností. Výsledek 2cm je nepoužitelný kdekoliv, scéna je placatá. 5cm a 9cm může za určitých okolností fungovat. Záleží na velikosti projekce a pozorovací vzdálenosti. Osobně mi nejlépe funguje 9cm verze při sledování na 5ti palcovém displeji ze vzdálenosti +/-40 cm. U ostatních je efekt příliš nevýrazný.

Komentář PL: Souhlasím s autorem, jeví se mi to také tak. Verze se separací 90 mm vypadá dobře na malém displeji, na velkém a na plátně už ale začíná být nepříjemná. Poučení: vybrat maximální velikost displeje, s kterou počítáte, a tam nastavit disparitu co největší, ale ještě snesitelnou. Jinak to bude na malém displeji fungovat bídně.

Kateřina Dvořáková

Parametry snímání: Mezikamerová vzdálenost 18 mm, vzdálenost od zdi je šířka gauče. Ostatní parametry snímání chybí.

Komentář autorky: Myslím si, že fotografie působí dobře, není mi z ní špatně a vydržím se na ni dívat déle jak pár vteřin.

Komentář PL: Disparity jsou na rozumné úrovni, obrázek působí dobře na obrazovce normální velikosti a díky poměrně vzdálenému pozadí vlevo i na malém displeji. Působí dobře i na plátně. Nepříjemný je konflikt s rámem v pravém dolním rohu, ale jelikož jde o nedůležitou část obrazu, neruší.

Zuzana Fedorová

Parametry snímání: vzdálenost od scény 140 cm, mezikamerová vzdálenost 100-70-40 mm, f = ???

Komentář autorky: snímok 2 (70 mm) a 3 (40 mm) na mňa pôsobia v poriadku tak ako na notebooku, tak na TV a mobile. Pri projekčnom plátne sú už disparity dosť veľké.

Komentář PL: Snímek 1 mi rovněž připadá přehnaný. Se snímky 2 a 3 nemám příliš problém ani na plátně; jelikož autorce se i třetí snímek jeví dost výrazný, bude zřejmě vhodnější snímat s nanejvýš takovou disparitou.

Martin Šnajdr

Parametry snímání: mezikamerová vzdálenost 63 mm, f = 50 mm

Komentář autora: Znovu jsem vycházel ze základu - 50 mm ohnisko a 63 mm mezikamerová vzdálenost. Disparita pozadí je někde okolo 25px - 30px. Což je asi 1.5% celkové šířky obrazu v pixelech. Což je ještě vhodná disparita i pro větší plátna. Tedy alespoň tak jsem to pochopil. Pro menší obrazovky bychom si mohli dovolit klidně více. Na mobilu již působí trošku ploše.

Komentář PL: Zdařilý snímek, i když moc neodpovídá zadání - v něm jsem chtěl, aby byla scéna srovnatelně hluboká jako centrální objekt; zatímco kolotoč je velký dva-tři metry, hloubka scény je zde mnoho desítek metrů. Tím si autor zadání ztížil - ale přesto to dopadlo velmi dobře. Na parametrech snímání je dobře vidět, že mezikamerová vzdálenost 63 mm je použitelná i pro takto rozlehlé scény; při ateliérovém fotografování by tedy měla být mezikamerová vzdálenost výrazně menší. Jinak samozřejmě s tím, co autor píše, nelze než souhlasit.

Nejproblematičtější částí snímku je žebřík vpravo: vystupuje před obrazovku a nepříjemně koliduje s pravým okrajem obrazu. Podobné je to v levé části obrazu, ale tam není žádný výrazný objekt, u něhož by konflikt s rámem vadil. Nápravou je samozřejmě virtuální okno, viz následující úprava. Pro jeho pořádné fungování by to ještě chtělo mírně ztmavit okraje snímku, aby kontrast mezi zakrytou/nezakrytou částí obrazu nebyl tak výrazný. Pozor - při sledování snímků s virtuálním rámem je nutné, aby bylo okolí snímku černé!

Úkol 5

Vyfotografujte krajinu, tj. scénu s velkou hloubkou. Snažte se o takové nastavení kamer, aby byl stereoskopický obraz dobrý na monitoru běžné velikosti (např. velikost obrazu 20 × 20 cm) z běžné pozorovací vzdálenosti (cca 60 cm) a použitelný na projekčním plátně. Zjišťujte, jak daleko od kamery musí být nejbližší objekt, aby byl vjem plastičnosti krajiny dobrý.

Pavlína Cuřínová

Parametry snímání: vzdálenost kamery od scény 6 m, mezikamerová vzdálenost 60 cm, ohnisková vzdálenost: 18-24 mm

Parametry snímání: vzdálenost kamery od scény 9 m, mezikamerová vzdálenost 90 cm, ohnisková vzdálenost 18-24 mm

Komentář autorky: Nejbližší objekt musí být od kamery ve vzdálenosti 9 m, při separaci kamer 90 cm a ohnisku 18 mm.

Komentář PL: Všechny obrázky mají v pozadí tak velkou disparitu, že je nedokážu sledovat.

Martin Procházka

Parametry snímání: chybí

Komentář autora: chybí

Komentář PL: Až na poslední snímek jsou všechny zcela nepoužitelné, a to i přesto, že scéna většinou nebyla příliš hluboká. Poučení: mezikamerová vzdálenost se musí odvozovat ze vzdálenosti nejbližšího objektu. Škoda, že neznáme parametry snímání - nevíme, kde se stala chyba.

Tomáš Binter

Parametry snímání: vzdálenost od scény (přední objekt) 2.5 m, mezikamerová vzdálenost 20 cm, f = 250 mm,

Komentář autora: Objekt v popředí působí prostorově relativně dobře, ostatní už je mimo pohodlnou disparitu. Levý strom je hodně nepříjemný. Pravděpodobně byla nutná menší mezikamerová vzdálenost.

Komentář PL: Na mě je disparita v pozadí už nepohodlná, ale přesto dokážu scénu sledovat. Pokud by se použila menší mezikamerová vzdálenost, klesne disparita pozadí a samozřejmě i popředí, čímž se stane méně plastickým. Alternativou je jít dál. Tím se zmenší poměr mezi vzdáleností pozadí a popředí, čili jak popředí, tak pozadí začnou mít podobnější disparitu. Pak je možné volněji manipulovat s mezikamerovou vzdáleností, aby se popředí oddělilo od pozadí. Pozor ale na vznik efektu kulis!

Zuzana Fedorová

Parametry snímání: vzdialenosť od najbližšieho objektu 7-8 m (veľmi hrubý odhad), medzikamerová vzdialenosť 460 mm, f = 30 mm

Komentář autorky: Prekvapilo ma, že pri fotení hlbokej scény som nakoniec použila oveľa menšiu medzikamerovú vzdialenosť než som predpokladala. Obraz mi príde celkom v poriadku až na stromy v pozadí.

Komentář PL: Mně samotnému spíš než stromy v pozadí dělá problém zídka v popředí (levý dolní roh). Ale i tak je pro mě obrázek celkem použitelný. Oceňuji pěkné hloubkové oddělení budovy od krajiny v pozadí; výrazně lépe to asi udělat nešlo. Mimochodem: obvykle se doporučuje mezikamerová vzdálenost jako 1/30 vzdálenosti nejbližšího objektu; ve Vašem případě by to odpovídalo cca 250 mm, což koresponduje v Vaším zjištěním, že disparita při mezikamerové vzdálenosti 460 mm už je příliš výrazná.

Martin Šnajdr

Parametry snímání: viz komentář autora

Komentář autora: Fotil jsem přibližně na ohnisko někde mezi 24-28mm. Auto je ode mě ve vzdálenosti asi 6-8metrů. Tudíž jsem se nebál trošku větší mezikamerové vzdálenosti k vypíchnutí prostorového efektu - někde okolo 15cm. Líbí se mi separace plotu od zahrádky.

Komentář PL: Téměř perfektní. Vpravo je dokonce použitý virtuální rám, který korektně zakrývá vystupující část obrazu pravému oku. Moc nechápu, podle jaké logiky byl tvořen virtuální rám vlevo, ten by měl blokovat výhled levému oku (a být azurový); místo toho se zakrývá pohled pravému oku. Odhad mezikamerová vzdálenosti sedí - doporučuje se, aby byla mezikamerová vzdálenost nanejvýš asi 1/30 vzdálenosti k nejbližšímu objektu, což je zde (600 cm)/30 = 20 cm. Uvedených 15 cm je konzervativní, bezpečný rozestup.

Úkol 6

Vyfotografujte drobný předmět velikosti několika cm (makrofotografie). Snažte se o takové nastavení kamer, aby byl stereoskopický obraz dobrý na monitoru běžné velikosti (např. velikost obrazu 20 × 20 cm) z běžné pozorovací vzdálenosti (cca 60 cm) a použitelný na projekčním plátně. Sledujte vliv hloubky ostrosti na stereoskopický vjem.

Pavlína Cuřínová

Parametry snímání: vzdálenost kamery od scény 50 cm, separace kamer 20 mm, , ohnisková vzdálenost 55 mm, clona 5.6-10, paralelní posun kamer
výška objektu 45 mm, hloubka objektu 80 mm, vzdálenost objektu od pozadí 50 mm

Komentář autora: Lépe na mě působí obraz s malou hloubkou ostrosti (pravý).

Komentář PL: Z pohledu 3D jsou oba snímky použitelné. Škoda té vertikální disparity. Díky rozumně hluboké scéně je použitelná jak větší, tak menší hloubka ostrosti; obecně ale menší hloubka ostrosti spíš pomáhá, protože umožňuje schovat velké disparity, které se v makru obtížně hlídají.

Martin Procházka

Parametry snímání: objekt vysoký 6 cm, široký 2 cm, vzdálenost pozadí od objektu 30 cm, vzdálenost od objektu 30 cm, mezikamerová vzdálenost 30 mm, ohnisková vzdálenost 35 mm, clona 1.8-9

Komentář autora: Výsledná fotografie se mi zdá lepší s nižším clonovým číslem.

Komentář PL: Nejde tak úplně o "makro", ale dejme tomu. Hlavní problém je opět značná hloubka scény a tím velká disparita v pozadí. Obrázek s menším clonovým číslem je možná lepší, ale jen proto, že díky rozostření pozadí v něm není velká disparita tolik patrná. Chtělo to výrazně zmenšit hloubku scény, nebo mezikamerovou vzdálenost. Při zmenšení mezikamerové vzdálenosti by ale objekt v popředí vyšel plochý, což je obvyklá daň za velkou hloubku scény.

Tomáš Binter

Parametry snímání:
Verze 1 - vzdálenost od objektu 150 cm, mezikamerová vzdálenost 100 mm, f = 200 mm, f/8
Verze 2 - vzdálenost od objektu 25 cm, mezikamerová vzdálenost 30 mm, f = 40 mm, f/8

Komentář autora: Obě verze působí stravitelně, panáček dostal prostorovost. Kupodivu lépe na mne působí verze z 200mm, ačkoliv měl panáček horší – méně prostorovou pózu. Malá hloubka ostrosti naprosto vyčistí pozadí, takže při sledování neruší.

Komentář PL: Klasický problém - je třeba si hlídat pozadí. V případě makrofotografie se musí buď totálně rozostřit, jako u fotky s f = 200 mm, nebo použít nekonečné jednolité pozadí. Ačkoliv je ve verzi f = 40 mm pozadí také dost rozostřené, přeci jen jsou v něm jisté detaily rozpoznatelné, proto vzniká velká disparita a proto je snímek znehodnocený.

Snímek s f = 40 mm není ani po ořezu moc povedený, stále nepůsobí dost plasticky. Mohou za to dva faktory. První: panáčkova pravá ruka se na jednom snímku těsně dotýká ramene, na druhém je kousek vedle. Prostorovost zajistí výrazné překryvy, ne jen doteky. A podobné skoro-doteky jsou úplně nejhorší. Druhý: představte si, že panáček je velký jako člověk; jestliže normální logo panáček je velký 4 cm a normální člověk třeba 160 cm, znamená to, že parametry snímání se musí změnit 40×. Vzdálenost foťáku od panáčka byla 25 cm a mezikamerová vzdálenost 3 cm; to znamená, že člověk by byl fotografován ze vzdálenosti 10 m s mezikamerovou vzdáleností 1.2 m. To nejsou úplně realistické parametry pro fotografování figury.

Kateřina Dvořáková

Parametry snímání: chybí

Komentář autorky: Bohužel parametry snímání chybí. Obě fotografie na mne působí velice špatně. Ve verzi 1 mi dělá problém členité pozadí, díky kterému nejsem schopna se soustředit na špunt. Verze 2 mi přijde lepší, ale stejně to není ono.

Komentář PL: Problémem snímku 1 není členitost pozadí, ale příliš velká hloubka scény. Tak hlubokou scénu není možné standardními postupy fotografovat - je nutné použít montáž jako u úkolu 7. Snímek 2 byl pravděpodobně fotografován dlouhoohniskovým objektivem, který snadno vede ke zploštění objektů; proto špunt vypadá jako placka. Snímek 2 je navíc velmi špatně spasovaný - viz výrazná vertikální disparita a nesmyslně nastavný pravolevý posuv snímků.

Verze 1, parametry snímání: clona 5, ohnisková vzdálenost 24 mm, mezikamerová vzdálenost 25 mm, vzdálenost předmětu od plátna 30 cm, vzdálenost kamery od předmětu 30 cm, velikost předmětu 4 cm, hloubka předmětu 2 cm

Verze 2, parametry snímání: clona 5, ohnisková vzdálenost 70 mm, mezikamerová vzdálenost 25 mm, vzdálenost předmětu od plátna 30 cm, vzdálenost kamery od předmětu 30 cm, velikost předmětu 4 cm, hloubka předmětu 2 cm

Verze 3, parametry snímání: clona 10, ohnisková vzdálenost 70 mm, mezikamerová vzdálenost 25 mm, vzdálenost předmětu od plátna 30 cm, vzdálenost kamery od předmětu 30 cm, velikost předmětu 4 cm, hloubka předmětu 2 cm

Verze 4, parametry snímání: clona 5,6, ohnisková vzdálenost 57 mm, mezikamerová vzdálenost 25 mm, vzdálenost předmětu od plátna 15 cm, vzdálenost kamery od předmětu 50 cm, velikost předmětu 4 cm, hloubka předmětu 2 cm

Komentář autorky: Nejlíp na mě působí 1 a 4 verze, nedělá mi problém je pozorovat déle. Nejhůře se mi pozoruje 3 verze, na kterou se musím hodně soustředit.

Komentář PL: Všechny snímky můžu bez problému sledovat. Ve verzi 1 a 4 je objekt nesmyslně malý. Ve verzích 1-3 je pozadí tak rozmazané, že na něm není patrná žádná disparita. To se sice může chápat jako nevýhoda, protože objekt se nemá od čeho "odpíchnout", na druhou stranu nevyvolává žádné problémy. Ve verzi 4 už je pozadí poměrně ostréa musím přeznat, že jeho disparita mi není úplně příjemná; lépe se mi dívalo na snímky 1-3, přičemž jsem si vědom poznámky v předchozí větě. Snímek 3 je oproti 2 mírně ostřejší, takže bych nakonec asi volil ten, ale oba jsou pro mě OK. Zajímavé je, že autorka se musí na snímek 3 hodně soustředit; důvod neumím vysvětlit. Jedině snad může rušivě působit smítko před předmětem.

Zuzana Fedorová

Parametry snímání: vzdialenosť od objektu 40 cm, medzikamerová vzdialenosť 3 mm

Komentář autorky: Snímok s malou hĺbkou ostrosti na mňa nepôdobí vôbec príjemne, za to pri zvyšných nemám pri sledovani žiaden problém.

Komentář PL: Souhlasím, malá hloubka ostrosti je v tomto případě na škodu. Za zmínku stojí, že ve snímcích ostatních studentů, malá hloubka ostrosti spíš pomáhala. Zásadní rozdíl mezi snímkem struktury svetru (či co to je) a snímky ostatních studentů je v obsahu snímku: u ostatních studentů bylo pozadí nedůležité a bylo vhodné diváka odradit od jeho sledování. Malá hloubka ostrosti tam skrývala velké disparity v pozadí, což přesně korelovalo se záměrem. Ve snímku svetru je důležité všechno a na diváka působí nepříjemně, když nemůže zaostřit, kam chce.

Martin Šnajdr

Parametry snímání: mezikamerová vzdálenost 30 mm, f = 250 mm

Komentář autora: Inspiroval jsem se fotografií Tomáše Bintera, kde byl použit teleobjektiv. Avšak snažil jsem se uhlídat disparitu pozadí na nějakou ještě rozumnou míru, což si myslím, že se mi docela vydařilo. Použité ohnisko bylo okolo 250mm. Baterie samozřejmě působí při takovémto ohnisku jako placka, na druhou stranu se mi docela tento efekt "Divadelních kulis" docela líbí. Nízká hloubka ostrosti umocňuje pocit miniaturnosti fotografovaného objektu. Mezikamerové vzdálenost byla vzhledem k hloubce scény menší (okolo 3cm) - aby nedocházelo k příliš velké disparitě pozadí.

Komentář PL: Souhlasím s autorem. Fotka je jinak technicky OK.

Parametry snímání: mezikamerová vzdálenost asi 30 mm, f = 28 mm

Komentář autora: Zkusil jsem ještě verzi bez teleobjektivu, abych dosáhnul alespoň určité plasticity fotografované 9V baterie (ohnisko 28 mm). I tak mi ale objekt přijde docela plochý, i když je to o chlup lepší než na předchozí fotografii. Mezikamerová vzdálenost je okolo 3cm.

Komentář PL: Plasticita se nezlepšila, o čemž se lze snadno přesvědčit - pokud se ve StereoPhoto Makeru posunou vůči sobě levý a pravý obraz, ukáže se, že baterie se v pravém a levém snímku vůbec neliší. Jediným způsobem, jak plasticity dosáhnout, je jít podstatně blíž k objektu. Na jiných snímcích autor fotografoval např. skříňku (hned v úkolu 1), která je velká cca metr, ze vzdálenosti několika metrů. Skříňka vyšla pěkně plasticky. Když si představíme baterii (vysokou asi 5 cm) coby "skříňku", celkem přirozeně odhadneme, že fotoaparát by měl být ve vzdálenosti "několika velikostí baterie", tj. třeba 15-20 cm. Až na bídnou plasticitu je ale obrázek technicky v pořádku.

Úkol 7

Vyfotografujte scénu s extrémní hloubkou, tj. drobný předmět blízko objektivu a vzdálené pozadí. Snažte se docílit plné plasticity jak popředí, tak pozadí. To nepůjde asi jinak než fotomontáží: stereofotografií popředí s jistým postavením kamer, stereofotografií pozadí s jiným postavením kamer a montáží.

Pavlína Cuřínová

Parametry snímání: chybí

Zdrojové fotografie popředí a pozadí:

Výsledná fotomontáž:

Komentář autora: chybí.

Komentář PL: Zejména kvůli ostatním čtenářům si napřed povězme, v čem úkol spočívá. Nejprve se vyfotografuje zvlášť popředí a pozadí, a to s různým nastavením kamer; typicky si jinou separací. Levé pohledy se složí do jednoho, například v Photoshopu vytvořením dvouvrstvého obrázku s pozadím, nad nímž je vyříznuté popředí:

+

Stejným způsobem vznikne složení obou pravých pohledů do jednoho:

+

Tak dostaneme levý a pravý snímek, kde můžeme nezávisle posunovat popředím a pozadím. Tak je možné dosáhnout jak rozumně velké disparity jak v popředí, tak v pozadí. Autorka se o to v obrázku výše pokusila, ale výsledek není dobrý. Všimněte si, že jak lístečky, tak okno "garáže" venku mají nulovou disparitu, čili jeví se v rovině obrazovky. Jelikož mozek z obsahu obrázku soudí, že garáž by měla být daleko za oknem, je 3D vjem nepřesvědčivý.

Autorka se pokusila fotomontáž opravit a zaslala nový výsledek:

Je lepší, ale pořád ne dobrý. Lístečky teď koukají před obrazovku a garáž je zjevně za oknem. Když se ale zamyslíme nad celým exteriérem, je jasné, že nejblíž oknu je strom vlevo, pak garáž, nejdál jsou paneláky. Tomu by měly odpovídat i disparity: u stromu by měla být nejmenší, u garáže větší, u paneláků největší. Na fotomontáži je ale nejmenší disparita u garáže. To znamená, že strom vlevo kouká před obrazovku - což se jen měřením dosparity pozná těžko. Když se ale na strom pozorně zadíváte, uvidíte, že skutečně předstupuje před rám okna. Všimněte si také efektu miniaturismu: strom nevypadá jako velký strom daleko za oknem, ale spíš jako nějaká ostnatá pokojová rostlina.

Druhá oprava už je v pořádku, všimněte si, jak disparity v exteriéru postupně rostou, a jak se efekt miniaturismu zmenšil. Ani tato oprava ale není ideální - kvůli moc velké separaci kamer je disparita u paneláků už dost velká. Kdybychom pracovali jen s pozadím, mohli bychom pravý a levý snímek vůči sobě posunout a maximální disparitu snížit; v naší situaci si to ale nemůžeme dovolit, protože pak by se strom vlevo dostal před popředí. Poučení: fotomontáž je sice mocný prostředek, ale vyžaduje ještě pečlivější plánování 3D snímání.

Martin Procházka

Parametry snímání: chybí

Komentář autora: (doplnil PL po diskusi s autorem) Hluboká scéna byla vyfotografována jednou se zaostřením na řetízek, podruhé na pozadí, a oba snímky byly sloučeny do jediného snímku s velkou hloubkou ostrosti. Tak vznika fotografie pro levé oko. Stejným způsobem vznikla fotografie pro pravé oko.

Komentář PL: Snímek je samozřejmě nepoužitelný kvůli extrémní disparitě popředí. Poněkud jsme si minuli v interpretaci zadání. Nešlo s spojování různě zaostřených fotek do jediné s extrémní hloubkou ostrosti, ale o nezávislé ovládání vjemu hloubky v popředí a v pozadí. Korektní postup by byl následující: vyfotografovat pozadí bez popředí, levý+pravý snímek. Dále vyfotografovat popředí, levý+pravý snímek, ze snímků jej vyříznout a Photoshopem přidat do snímků pozadí. Výhoda: pokud je popředí v extra vrstvě jak v levém, tak v pravém kompozitním snímku, můžeme nezávisle na sobě řídit disparitu v popředí a v pozadí posuny vrstev doleva a doprava.

Kateřina Dvořáková

Parametry snímání: chybí

Komentář autorky: Na fotografii se nemohu dívat. Je mi z ní špatně.

Komentář PL: Na snímku je tolik chyb, že je to až pozoruhodné. Vypadá to, že jsou prohozeny oči. Medvěd v levém a pravém snímku má tak odlišné velikosti, že 3D zkrátka nemůže fungovat. Bez podrobnějších informací ale nemůžu říct, co se udělalo špatně.

Martin Šnajdr

Parametry snímání: viz níže

Komentář autora: Postup byl stejný jako v případě Pavlíny Cuřínové - scéna u okna, vymaskování oken a namontování pohledu z okna. Disparitu pozadí jsem ale stejně trošku přehnal (ale tak, aby bylo pozadí stále pozorovatelné), jelikož pokud se disparita pozadí příliš nelišila od disparity rámu okna, scéna samozřejmě nepůsobila tolik plasticky a pozadí působilo jako plakát nalepený na okně. V první verzi dochází ke kolizi vystupujícího topení s rámem obrazu, což 3D efektu docela ubírá. Takže jsem vytvořil druhou verzi, kde topení je objekt jevící se na ploše plátna a vše ostatní je za plochou plátna. Ohnisko je 28 mm, mezikamerová vzdálenost 6 cm.

Komentář PL: Obrázky jsou technicky v pořádku, ale přiznám se, že nerozumím rozdílu mezi verzemi. I po důkladném zkoumání mi připadá, že se liší pouze celkovým posuvem pravého a levého snímku - zatímco u prvního snímku jsou v rovině obrazovky panty okna, v druhém snímku je to přední čočka fotoaparátu Polaroid. Všechny ostatní disparity jsou pak příslušným způsobem odlišné. Druhá verze navíc obsahuje zbytečné vertikální disparity.

Jeden z hlavních úkolů byl ale splněn - obrázek je technicky OK jak v popředí, tak v pozadí. Druhý hlavní úkol se ale splnit nepovedlo - dosáhnout jak plasticity popředí (to je OK), tak pozadí (to je ploché). Řešením ve volit podstatně větší mezikamerovou vzdálenost při snímání pozadí.

Úkol 8

Vyfotografujte scénu obsahující méně obvyklé optické jevy (odrazy v zrcadle, průhled přes skleněné objekty, ostré odlesky atd.) Pozorujte, které jevy 3D svědčí a které ne.

Pavlína Cuřínová

(1) Odrazy v zrcadle, parametry snímání: vzdálenost kamery od scény 60 cm, separace kamer 63 mm, vzdálenost objektu od pozadí 10 cm, ohnisková vzdálenost 24 mm, paralelní posun kamer, ISO 100, čas 1/100, clona 10

(2) Pohled z okna, parametry snímání: vzdálenost kamery od scény 60 cm, separace kamer 63 mm, ohnisková vzdálenost 24 mm, paralelní posun kamer, ISO 400, čas 1/100, clona 5,6

(3) Ostré stíny, parametry snímání: vzdálenost kamery od scény 60 cm, separace kamer 63 mm, vzdálenost objektu od pozadí 10 cm, ohnisková vzdálenost 24 mm, paralelní posun kamer, ISO 100, čas 1/100, clona 10

Komentář autorky: 3D obrazu svědčí jev v prvním a ve třetím případě (odrazy v zrcadle a ostré stíny). Ve druhém případě vzniká v pozadí příliš velká disparita. 3D obraz vidím pouze v případě, když se soustředím buďto pouze na objekt v popředí nebo na krajinu v pozadí.

Komentář PL: Trochu jsme se minuli v interpretaci zadání. Neobvyklým optickým jevem, např. průhledem přes skleněné objekty, jsem myslel třeba pohled přes skleněnku, sklenici s vodou a podobně. Pohled přes okno je sice formálně vzato průhledem přes skleněný objekt, ale sklo samo zde nehraje vůbec žádnou roli; kdyby tam byl místo zaskleného okna jen otvor, nic by se nezměnilo. Ostrými odlesky jsem měl na mysli třeba třpyt šperků; ostrý stín až tak neobvyklý není, nicméně je fajn, že jste si jej zkusila. Zrcadlo je bezvýhradně OK.

Fotka se zrcadlem je celkem v pořádku. Na vzdálenost kamery od scény 60 cm je separace kamer 63 mm celkem velká, volil bych menší. To se projevuje disparitami v pozadí, které ještě zvládnu, ale nic pohodlného už to není. Poměrně problematická je záclona vpravo. Kvůli své poloprůhledné struktuře je celkem komplikované na ni zaostřit; jde to, ale ne snadno. Na snímku je dobré si uvědomit, že odraz v zrcadle má svou hloubku. To znamená, že objekty daleko od zrcadla budou mít v zrcadle velkou disparitu. Soška má v zrcadle disparitu tak na hraně; být soška od zrcadla dál, už to nefunguje. Pozor: tento jev se netýká jen zrcadla, ale jakéhokoliv lesklého povrchu!

Fotka s oknem je celkem nepoužitelná kvůli disparitě v oknu. Uvědomte si, že jde o extrémně hlubokou scénu - popředí je několik desítek centimetrů od foťáku, pozadí několik desítek metrů! Tak hlubokou scénu je nutné fotit nadvakrát - jednou popředí, jednou pozadí, výsledky složit Photoshopem. Pro snímání popředí bych opět volil menší separaci kamer než 63 mm, pro pozadí (baráky v okně) je OK. Pokusil jsem se ze stávajících fotek udělat opravenou verzi umělým snínžením disparity v okně, ale není kdovíjak povedená - na rámu okna je disparita už teď dost velká (kvůli separaci kamer 63 mm) a průhled skrz okno musí mít disparitu ještě větší. Výsledek tak není skvělý, ale alespoň trochu použitelný.

U fotky s ostrými stíny se mi nedaří zaostřit na záclonu vpravo - kvůli své jemné struktuře má mozek problémy přiřadit k sobě správné body z levé a pravé sítnice, a kvůli problémům nevzniká solidní 3D vjem. Soška sama je i s ostrými stíny v pořádku. Pozornost zaslouží ostrý stín v pozadí. Je úplně černý, čímž v něm není žádná disparita a mozek jej prostorově umístí do hloubky zdi jen díky znalosti kontextu. Když se ale zadíváte na levý okraj sošky (ten ve stínu), začnete mít potíže určit, kde končí soška a začíná stín na zdi. Zatímco u 2D fotky to moc nevadí, zde mozek neumí určit, kde hloubkově končí popředí a kde začíná pozadí a výsledek je takový nepřesvědčivý. Naopak pravý okraj sošky (u okna) je bezproblémový. Poučení: pozor na hladké plochy (temné stíny, povrchy bez textury apod.).

Parametry snímání: vzdálenost kamery od scény 50 cm, separace kamer 20 mm, vzdálenost objektu od pozadí 5 cm, f = 55 mm, paralelní posun kamer

Komentář autorky: chybí

Komentář PL: Z pohledu 3D nelze obrázku nic vytknout. V původní dodané verzi byly poměrně velké vertikální disparity, proto jsem anaglyf udělal znovu (přes StereoPhotoMaker). Všimněte si, že některé prolisy vytváří docela pěknou 3D iluzi, jiné ne. Poučení je snadné: jakmile fotíme něco, co nemá jednoduché prostorové vlastnosti, stereoskopie moc nepomůže. Mozek zkrátka používá stereoskopii jen jako jedno z vodítek a jestliže mu představa nedává moc smysl, 3D vjem nevznikne.

Martin Procházka

Sada 1, parametry snímání: chybí

Komentář autora: chybí

Komentář PL: Bezproblémové snímky, hezká ukázka. Všimněte si, že předmět v popředí má minimální disparitu, zatímco tentýž předmět v zrcadle má disparitu výrazně větší. Zrcadlo tedy prohlubuje prostor! Proto se při úvahách o hloubce scény musí brát v potaz zrcadlové odrazy - je-li zrcadlo metr od fotoaparátu a odráží se v něm předmět vzdálený metr od zrcadla, bude se v zrcadle jevit jako vzdálený dva metry! Pozor na to při fotografování předmětů, které mohou zrcadlově odrážet okolí - okenní sklo, kovový tác, leštěný nábytek apod.

Preferuji snímek, kde je ostrý předmět a neostrý je jeho odraz. Důvod je jasný. Některá zrcadla jsou tak mizerně vyleštěná, že odraz v nich není ostrý. Naopak neexistuje situace, že by skutečný předmět byl "neostrý" a jeho odraz v zrcadle ostrý. Jelikož se ve 3-D fotografii může divák očima zaměřit kamkoliv, spíš uvěří tomu, že jde o mizerné zrcadlo.

Sada 2, parametry snímání: chybí

Komentář autora: chybí

Komentář PL: První snímek bez problémů, v druhém je dost velká disparita v pozadí. Není to sice úplně hrozné, protože pozadí je tmavé a neostré, ale ideální to zdaleka není. Všimněte si, jak v prvním snímku hezky pracuje prach na povrchu sklenice - zatímco ve 2-D fotografii by to byla jen špína, ve 3-D dokážeme hezky určit, která zrnka prachu jsou na předním a která na zadním povrchu sklenice, čímž se perfektně vytvoří dojem její kulatosti.

Škoda, že sklenice není naplněna vodou. To mohlo udělat zajímavý 3D efekt.

Sada 3, parametry snímání: chybí; anaglyf + 2-D snímek

Komentář autora: chybí

Komentář PL: Všimněte si, jak prostorově působí odraz řetízku viditelný skrz sklenici a jak působí změť odrazů ve 3-D a ve 2-D. Zatímco ve 2-D je to takový propletenec, ve 3-D jsou od sebe jednotlivé odrazy perfektně prostorově odděleny.

Tomáš Binter

Parametry snímání: vzdálenost od scény 50 cm, mezikamerová vzdálenost 20 mm, f = 40mm, f/11

Komentář autora: Zrcadlení působí docela stravitelně, zřejmě díky blízkosti zrcadleného objektu. Nicméně vzdálenější odrazy, ostré odlesky (v konvičce) aj. dostávají obrovskou disparitu a ruší prostorový vjem.

Komentář PL: Správné postřehy. Proto při fotografování pozor na předměty, které zrcadlově odráží okolí (leštěný nábytek, sklo, kov apod.) - nechtěné odrazy mohou znehodnotit celý snímek, i když byl jinak z pohledu 3-D pečlivě rozmyšlený.

Kateřina Dvořáková

Parametry snímání: chybí

Komentář autorky: U této fotografie se nejdříve musím hodně soustředit na konvici. Pozadí je velice členité a možná dělá trochu nepořádek.

Komentář PL: Klasické problémy: scéna je příliš hluboká, nejvýraznější objekt má sytou primární barvu (červené ucho konvice). Ani nemá smysl podrobněji komentovat.

Parametry snímání: vzdálenost předmětu od pozadí 10 cm, vzdálenost předmětu od kamery 100 cm, mezikamerová vzdálenost 20 mm, t = 1/10 s, c = f/5,6, f = 55 mm

Komentář autorky: Obrázek jsem spojovala ve SPM na starším notebooku, kde mi vadilo ho pozorovat, pozadí se mi zdálo příliš hluboké a lahev se stonkem mi přišla plochá. Po přeuložení a sledování obrázku na MACu se mi obrázek jevil v pořádku, lahev se mi zdála plastická a pozadí v pořádku. Trochu problém, mi přijde, dělají drobné kořeny uvnitř.

Komentář PL: Disparita snímku se mi jeví zcela bezproblémová; neumím vysvětlit, proč Vám zpočátku obrázek připadal nepříjemný. Chtělo by to vidět; jedna možnost mě ale napadá. Některé obrazovky mají velmi mizerné podání barev a může se stát, že anaglyfické brýle neoddělí levý a pravý snímek dokonale. Když kvůli nedokonalosti vidí levé oko částečně i pravý snímek, je sledování samozřejmě nepříjemné. Ale je to jen dohad, chtělo by to onen notebook vidět.

Připadá mi, že láhev je poměrně plochá, tj. to, co popisujete při prvním sledování. Sám bych proto asi volil kratší ohniskovou vzdálenost a příslušnou úpravu ostatních parametrů; ale zde už hovoříme o velmi subjektivním hodnocení, objektivně je snímek v pořádku. Jediné, co bych vytknul, je absence jasové korekce: snímek je dost tmavý, aniž by k tomu byl zjevný důvod. Srovnejte, jak se zlepší podání 3D (zejména v kořenech) u zesvětleného snímku:

Martin Šnajdr

Parametry snímání: mezikamerová vzdálenost 40 mm, ostatní parametry chybí

Komentář autora: V této scéně by se měla hlavní pozornost soustředit na pytlík s čajem v konvici. Proto jsem se snažil si lehce pohrát s hloubkou ostrosti, aby byla pozornost diváka vedena právě k obsahu konvice. Jediným problémem je levá horní část snímku, kde je již disparita pozadí/popředí na hraně. Snažil jsem se to trošku korigovat ořezem, což se částečně podařilo. Mezikamerová vzdálenost byla někde okolo 4cm - kvůli pozadí v levé straně části snímku. Ale i tak to bylo moc...

Komentář PL: Možná to skutečně chtělo trochu snížit mezikamerovou vzdálenost, ale i tak je obrázek celkem OK. Velké disparitě vpravo nahoře se dá trochu odpomoct jednak vzájemným posunem obrázků (dostat pytlík do roviny plátna navíc pomůže jeho ostrému vjemu), virtuálním rámem vlevo a mírnou vinětací vlevo a nahoře. Pak začne trochu vadit dotyk toho rámu a pekáče (či co to je) v levé horní části obrazu. Co se dá dělat...

Úkol 9

Vyfotografujte objekt velký cca 10 cm ve scéně hluboké cca 6 cm. Pokuste se docílit ortostereoskopie. Scénu vyfotografujte několika snímky a vytvořte z nich lentikulární podobu.

Pavlína Cuřínová a Martin Procházka

Parametry snímání: chybí; vyfotografováno 16 snímků, níže je zobrazeno 5 z nich (nejlevější - mezilehlé - nejpravější)

Komentář autorů: chybí

Komentář PL: Byl zvolen nevhodný objekt a nevhodné nasvícení. Jediné disparity, z kterých by mohl mozek odvodit 3D vjem, by vznikly díky poměrně jemným ornamentům na povrchu svíčky, která je jinak perfektně symetrická. Jelikož lentikulární tisk není schopen detailní kresby, prakticky není šance na vznik iluze hloubky. To se také potvrdilo při tiskové zkoušce. Situaci navíc komplikuje značný kontrast snímků - při jakémkoliv pokusu o zdůraznění kresby ve svíčce (např. křivkami v Photoshopu) se začne okamžitě ztrácet buď kresba v zastíněné části svíčky, nebo v její nasvícené části, nemluvě o ztrátě stínování na černé podložce.

Poučení: pro první experimenty si raději vybírat hranaté objekty (krabičky), kde může vzniknout co nejvíc vodítek rozpoznání hloubky (zákryt, lineární perspektiva atd.). Navíc je lepší, stejně jako u jiných stereoskopických snímků, volit co nejsvětlejší scénu.

Zpět na hlavní stránku.