front_left
center
front_right
Untitled Document

80´ léta až po součastnost

Ani v osmdesátých letech nebyla nouze o pokusy přinést nové technologie. Mezi ty kurióznější patří systém s až dvanácti(!) kanály (deset z nich mělo plnou frekvenční šířku pásma, poslední dva byly subwoofery). K významnějším změnám a rozšíření nových technologií však ještě nedošlo.
Obecný standard pro ozvučení filmů v té době byl stále čtyřkanálový formát Dolby Stereo. Až v roce 1987 se tento matricový systém dočkal první významnější úpravy. Firma Dolby jej pod názvem Pro Logic nabídla pro použití v systémech domácího kina. Spíše díky šikovnosti právníků a systému licencí, než vlastním technickým možnostem, se Pro Logic brzy stal standardem a téměř i synonymem domácího kina.
V posledním desetiletí dvacátého století bylo již nutné přenést audio do digitální podoby. V současné době do trojice nejrozšířenějších systémů, které tvoří profesionální standard, patří Dolby Digital, DTS a Sony SDDS.
Významný a již plně digitální zvukový systém, hojně používaný v dnešní době, vznikl v roce 1992 pod názvem Dolby Stereo SRD, což je vlastně většině známý Dolby Digital 5.1. Komprese tohoto formátu využívá vlastností psychoakustického modelu a nepřenáší tedy zvukové informace, které většina z nás stejně nepostřehne.    
Prvním filmem ozvučeným v Dolby Digital se v roce 1992 stal Návrat Batmana. Systém čítá šestici diskrétních kanálů. Levý, střední a pravý přední, a dále pak levý a pravý surroundový. Posledním je již dobře známý LFE. Na rozdíl od předchozích systémů (např. Pro Logic) je všech pět základních kanálů frekvenčně celopásmových (20 Hz - 20 kHz).
Princip záznamu Dolby Digital na filmovou kopii je opět optický a to konkrétně do zbývajícího, dosud nevyužitého prostoru materiálu 35 mm. Jsou to plošky mezi perforací a podélnou stopou optického analogového záznamu (ten na filmu zůstává pro kompatibilitu v kinech bez dekodéru). Při záznamu na DVD je mix v Dolby Digital pro datovou náročnost komprimován (s určitou ztrátou) systémem AC-3. I tak je tento nejrozšířenější prostorový formát kvalitní a do budoucna relativně perspektivní systém.
Podobný šestikanálový zvukový systém se skrývá i pod zkratkou DTS, který vyvinula firma Matsushita. DTS opět představuje digitálně komprimovaný zvukový formát, ovšem s přibližně 4× nižším kompresním poměrem než u Dolby Digital. I přes vyšší kvalitu zvuku se však DTS netěší takové popularitě jako Dolby Digital, a není tedy tak rozšířený. Odlišný psychoakustický princip kódování zvuku a vyšší datový tok však DTS přisuzují lepší technické parametry. Teoreticky by proto stejná nahrávka na DVD měla znít v DTS lépe než v Dolby Digital, ve skutečnosti je však rozdíl zanedbatelný. Nevýhodou DTS je výrazně menší rozšíření uváděných filmů i vydaných DVD. Systém představil zakladatel společnosti DTS Terry Beard v roce 1993. Prvním filmem uvedeným v tomto formátu v kinech, stejně jako na DVD, byl Jurský park.

rear_left
rear_right