Poměrně často se setkáváme s pojmem 5. rámcový program EU, např. v UN jste si mimo jiné mohli přečíst článek o tom, jakou podporu můžete na ZČU získat, pokud byste se ucházeli o to, abyste se do tohoto programu zapojili.
Protože je naše pracoviště do 5. rámcového programu zapojeno od jeho samého počátku, rádi bychom se s vámi podělili o zkušenosti řešitelů. Úkolem tohoto článku (primárně) není, abychom se pochlubili, jak jsme dobří (to až sekundárně), ale abychom případným zájemcům o účast v připravovaném 6. rámcovém programu nastínili, co je může čekat. Od tohoto článku také neočekávejte žádné odborné informace. Jeho účelem je prezentace zkušeností z jednoho jediného projektu, bez ambicí na zevšeobecňování.
Kdo se na projektu podílí
V projektu je pět univerzitních partnerů z různých evropských univerzit. Dvě z Rakouska – Technická univerzita ve Vídni a Technický institut ve Villachu, dále pak Chalmersova univerzita ve švédském Göteborgu, Polytechnická univerzita ve španělské Valencii a ČVUT a potažmo ZČU v České republice. Aby nedošlo k nedorozumění, naše pracoviště není přímým partnerem v projektu. Jediným východoevropským partnerem je tam ČVUT a my s ČVUT spolupracujeme. Z hlediska projektu tam tvoříme konglomerát ČVUT + ZČU a jsme bráni dohromady jako jeden partner.
Kromě univerzitních partnerů jsou v projektu ještě tři „průmysloví" partneři – rakouská firma TTTech, švédská automobilka Volvo a německá pobočka Motoroly.
Pod pojmem „naše pracoviště" je míněna Katedra informatiky a výpočetní techniky na Fakultě aplikovaných věd. A na projektu se podílejí pedagogové – doc. Racek, ing. Herout a dr. Dudáček, doktorandi – ing. Grillinger a v neposlední řadě i množství studentů studijního oboru Informatika a výpočetní technika zejména z pátého ročníku. Přes diplomové práce je tak výzkum velmi úzce svázán s výukou.
Jak to všechno začalo
Na základě naší dlouhodobé spolupráce s prof. Hlavičkou z FEL ČVUT a na základě našich několika společných článků týkajících se injekce poruch z několika mezinárodních konferencí byla prof. Hlavičkovi nabídnuta přípravným výborem našeho projektu účast. To samo o sobě byla dosti značná čest, tím se ovšem nemůžeme chlubit my, ale mezinárodní věhlas prof. Hlavičky. Následovalo období přípravy podkladů (lidově řečeno papírování), což byla pravděpodobně velmi vyčerpávající činnost, od které jsme byli naštěstí jako partneři ČVUT odstíněni. Výsledkem byl přijatý EU project IST - 1999 – 10748 s názvem FIT – Fault Injection for Time Triggered Architecture (Injekce poruch v časově spínané architektuře).
Protože jsme byli naprosto bez zkušeností s těmito projekty, poté, co byl projekt přijat, jsme si naivně mysleli, že teď máme na dva roky vystaráno. Naše představa byla, že budeme v klidu bádat ve vytýčeném směru a za dva roky s výsledky naší práce seznámíme komisi z EU. Skutečnost je totiž diametrálně odlišná a možná, že kdybychom tehdy tušili, co nás ve skutečnosti čeká, že bychom si spoluúčast alespoň chvíli rozmýšleli.
O čem je náš projekt
Zde uvedeme jen stručnou charakteristiku, protože pro účely tohoto článku to není podstatná informace.
Světově uznávaná kapacita v oblasti zařízení odolných proti poruchám prof. Kopetz z vídeňské technické univerzity na základě svého patnáctiletého výzkumu navrhl speciální komunikační protokol odolný proti poruchám (podrobnosti viz na
www.tttech.com). Pro uvedení myšlenek do praxe mu vídeňská univerzita pomohla založit spin-off firmu TTTech, která vyrábí integrované obvody s tímto protokolem. Protože se uvažuje o použití těchto integrovaných obvodů v evropském automobilovém průmyslu, je vhodné, aby byl protokol a integrovaný obvod co nejlépe otestován nezávislými odbornými institucemi. Laicky řečeno – EU nás najala, abychom našli v protokolu či integrovaném obvodu chyby tím, že do něj budeme injektovat poruchy.
Jak projekt organizačně probíhá
Projekt je naplánován na dva roky. Ze strany EU jej má na starosti project officer, což je úředník EU, který má podobných projektů na starosti celkem 12. Jeho jedinou činností je průběžně všech 12 projektů kontrolovat. Číslo 12 není zvoleno náhodně – čtvrt rok má totiž 12 týdnů a čtvrt rok je v našem projektu základní pracovní úsek. Project officer má tedy každého čtvrt roku jeden týden vyhražen pro náš projekt.Ze strany našeho projektu je EU odpovědný koordinátor projektu. V našem případě je to profesor z Rakouského Villachu, jehož pracoviště se na projektu také podílí.
Jak vypadá koordinační mítink
Každé tři měsíce se v sídle jednoho z univerzitních partnerů (obě rakouské univerzity se z tohoto hlediska považují za jednoho partnera) sjedou všichni partneři (průměrně 25 lidí). U průmyslových partnerů se (zpravidla) koordinační mítinky nepořádají. Od začátku projektu je stanoven poměrně přesný plán, co musí být na každém z těchto mítinků hotovo a co musí být dále domluveno. Mítink se koná zpravidla v pátek a trvá minimálně 8 hodin (rekord ve Valencii byl 10 hodin). Prakticky vypadá tak, že po krátkém úvodu jednotliví univerzitní partneři dokladují všem ostatním:
- co za uplynulé tři měsíce udělali,
- co plánují další tři měsíce dělat.
Jedno vystoupení trvá minimálně 45 minut, průměrně asi hodinu. Během celého seznámení probíhá průběžně diskuse. Je to totiž tak, že všichni univerzitní partneři používají pro testování jinou metodu injekce poruch, ale již z počátku byly experimenty stanoveny tak, aby byly co možná nejvíce vzájemně porovnatelné. Důsledek toho je, že všichni předkládané problematice velmi detailně rozumějí a v jejich zájmu je, aby seznámení pochopili co nejlépe, protože jejich experimenty musí vykazovat přibližně stejné výsledky nebo na sebe navazují. Z toho naprosto jasně plyne, že nelze nic zamlžit, nebo snad výsledky „poopravit".
Druhá část vystoupení, tedy jaké experimenty se plánují další tři měsíce provádět, je také velmi zajímavá. Jak již bylo řečeno, plán prací je již dán, takže spíše než „co" se řeší „jak" se co bude dělat a jaké budou konkrétní výsledky. Domluva konkrétních výsledků jde až do podrobností formátů výsledků. Toto je pro mne osobně nejvíce vyčerpávající část mítinků, protože je třeba neustále sledovat jednání a pokud by se ostatní partneři začali domlouvat na něčem, co by z naší strany šlo obtížně splnit, pak je třeba okamžitě reagovat, protože jinak je to základ problémů v následujícím mítinku.
Na každý mítink je třeba 14 dní předem dodat písemnou zprávu v rozsahu zhruba 8–15 stran A4.
Koordinační mítink si zhruba můžete představit tak, že každého čtvrt roku jedete na konferenci, kde máte jednu z hlavních přednášek (trvající hodinu) a kde jsou posluchači detailně obeznámeni s vaší předchozí prací a vaše výsledky používají ve svých výzkumech.
Dvě okrajové poznámky:
- Byť to není nikde oficiálně napsáno, EU velmi dbá na to, aby se vedlejším efektem mítinků nestala turistika, takže např. do Rakouska se nedoporučuje jet v zimě (na hory lyžovat) a do Španělska v létě (k moři).
- S blížícím se koncem projektu se četnost koordinačních schůzek zvyšuje – např. od ledna do března 2002 proběhly tři.
Jak vypadá review mítink
Popisovaný koordinační mítink je typu peer-review (rovný s rovným). EU se ovšem brání i (z našeho nynějšího pohledu velmi hypotetickému) stavu, kdy by se jednotliví partneři domluvili a všichni společně vykazovali pseudočinnost, za kterou by pak obdrželi od EU peníze. Z tohoto důvodu project officer každého půl roku pořádá review mítink. To je dvoudenní jednání, kdy ve čtvrtek proběhne koordinační mítink, přesně tak, jak bylo popsáno výše. V pátek pak přijede project officer a jeho lidé. Samotný project officer je sice odborník z oblasti počítačů, ale samozřejmě nemá čas zabývat se dopodrobna detaily každého ze svých dvanácti projektů. Proto si na náš projekt najal dva odborníky na systémy odolné proti poruchám, kteří s projektem nejsou nijak svázáni (profesoři z Belgie a z Francie) a těm dá veškerou dokumentaci z předchozího půlroku. Oni ji opravdu detailně pročtou a na review mítinku působí ve funkci velmi kvalifikovaných oponentů. Po každém review mítinku provedou zhodnocení, od něhož se odvíjí to, zda budou na projekt uvolněny další peníze. To tedy v praxi znamená, že v případě zcela nefungujícího projektu na to EU přijde nejpozději po půl roce a má v krajním případě možnost zastavit přísun peněz.Mimo to do bývá ve zhodnocení review mítinku uvedena řada doporučení, kterých je třeba se pro příště držet. Doporučení jdou např. až tak daleko, že všichni by měli používat jednotný vzhled svých PowerPointových prezentací (a skutečně jej používají).
O projektu by jistě bylo možné říci mnohé další, ale myslíme si, že pro první představu o časové náročnosti účasti na projektu uvedené informace stačí.
Shrnutí ne úplně samozřejmých věcí:
- Je nutno hodně cestovat a tyto cesty rozhodně nejsou turistické výlety.
- Výsledky práce se předkládají v podrobné písemné podobě každé tři měsíce a tyto zprávy jsou velmi pečlivě čteny.
- Naplánované experimenty se mohou měnit v závislosti na aktuálních výsledcích jiného týmu (ve stylu: „tady jsme asi našli potenciální problém, prověřte to také").
- Je nutné se smířit s postupy EU, které by někdo mohl nazvat byrokracií.
- Samozřejmostí je funkční WWW (v našem případě
www.fit.zcu.cz).
Přes to všechno je práce na takovémto projektu velká životní zkušenost a můžeme ji určitě doporučit s jedním varováním – chce to spoustu času.
za výzkumný tým na KIV/FAV/ZČU Ing. Pavel Herout, PhD.
Poslední změna (Last update): 17. 7. 2002
Počet přístupů od (Number of accesses since) 17.7.2002:
Pavel Herout