předchozí - ÚVOD - následující
Analogie
Analogie je odvození závěru na základě podobnosti s jinou situací. Analogie se používá např. při případovém usuzování. Místo aby znalosti měly podobu (obecných) pravidel získaných od experta, jsou tvořeny souborem dříve vyřešených (typických) případů. Případové usuzování lze přirovnat k americkému právu založenému na precedentech, usuzování na základě pravidel je analogické evropskému (kontinentálnímu) pojetí práva Výhodou je, že na rozdíl od klasických expertních systému není třeba pracně získávat znalosti (pravidla) od experta, stačí "jen" získat dostatek reprezentativních případů. Analogie reprezentuje všechny druhy či typy podobnosti (od geometrické podobnosti až třeba po izomorfismus a homomorfismus). Analogie je nezbytnou vše pronikající formou chápání, založenou na strukturním izomorfismu naší mnohotvárné zkušenosti se světem. V některých případech tyto izomorfismy překračují hranice kategorií jako když promítáme strukturu z jedné oblasti - zpravidla konkrétnější nebo více názorné na jinou oblast, zpravidla abstraktnější, pojmově neurčitou nebo nefyzické povahy. Je prý pozoruhodnou vlastností lidí snadno porozumět novým situacím pomocí analogií se starými situacemi, řešit problémy na základě dříve řešených analogických problémů. V oblasti AI (umělé inteligence) je zapotřebí pochopit tuto schopnost, aby ji bylo možné vložit do "inteligentních strojů". Usuzování podle analogie je mocným nástrojem poznání, protože nám umožňuje přenášet poznatky do známé dobře vysvětlené situace na méně známou a dosud nejasnou situaci a to "s dramatickou úsporou myšlení". Protože usuzování podle analogie je centrem inteligence, měla by se AI pokoušet porozumět tomuto fenoménu a modelovat jej na počítači. To je vědecký cíl AI. Pokud jde o technický cíl vytvářet inteligentní stroje - je usuzování podle analogie potřebné ve většině aplikací AI. Neschopnost využít minulou zkušenost k řešení problémů v soudobých expertních systémech, je jedním ze slabých míst rozsáhlých počítačových expertíz. Zájem AI je vytvořit počítače s uvažováním "zdravého rozumu". Jsou proto zkoumány různé formy nededuktivního usuzování, jako jsou non-monotonní logika, baysiánská pravděpodobnost, induktivní postupy atd. Vyvozování pomocí analogie se zdá být nejobecnějším druhem závěru a je to možná nejvýznamnější druh. Poskytuje více nebo méně pravděpodobné domněnky, které mohou nebo nemusí být potvrzeny zkušeností a přesnějším vyvozováním. Vysvětlování pomocí analogie dynamickou situací poznávání Je to situace, na jejímž počátku je zřetelná nevědomost něčeho, co má být projasněno a vysvětleno. Vysvětlování má jasný směr a plně popsatelný cíl. Cíl je srozumitelný a jasný vysvětlujícímu, zprvu je nejasný a nesrozumitelný tomu, komu je vysvětlování určeno. Vysvětlující se snaží využít něčeho, co je oběma osobám (vysvětlujícímu a poučovanému) dobře známo a co se má stát prostředkem usnadňujícím pochopení čehosi nesrozumitelného nebo neznámého. To něco známé a zprostředkovávající ono prohlédnutí je analogické s tím, co je zprvu poučovanému neznámé a nesrozumitelné. Je veden rozhovor, vysvětlování, popisování a to v neustálé opoře o analogické vztahy ze známého k neznámému. Úspěšnost vysvětlování je v důvěře a spolehnutí založena na předkládaných analogických souvislostech. V takto založeném vysvětlování přichází porozumění z analogie. Na počátku analogické situace stojí nevědomost něčeho, která má být překonána, objasněna a prosvětlena pomocí přecházejícího známého obsahu. Analogie je metodou poznávání, tedy heuristickou metodou.
|
předchozí - ÚVOD - následující