Umíme už vytvářet jedle různých velikostí tak, že je skládáme z jednotlivých pater. To ovšem není možné u listnatého stromu, protože ten má korunu jenom jednu.

Jediné co můžeme udělat je mít v gramatice zásobu kruhů různých velikostí. Tímto způsobem se nám ale zvyšuje počet primitiv a to není dobré, protože se snažíme mít primitiv co nejméně.

Tyto protichůdné požadavky vyřešíme použitím tzv. atributových gramatik, které spolu s primitivy pracují i s jejich vlastnostmi. Tak můžeme ke každému kruhu přiřadit jeho poloměr a ke každému trojúhleníku jeho rozměry.